Po týdny a měsíce v takzvaném “Arabském světě”, který není ničím jiným než součástí globálního světa kapitálu, probíhá mohutné hnutí. Země jako Tunisko, Egypt, Jemen, Bahrajn, Libye, Sýrie, atd., města jako Tunis, Gafsa, Sfax, Kasserine, Káhira, Alexandrie, Suez, Sanaa, Aden, Tripolis, Benghazi, Misrata, Tobruk, Damašek, Deraa, Lattakia, Homs, atd. Jsou v plamenech a spalovány naším společenským vztekem. Protesty a demonstrace, střety s policií a speciálními jednotkami, masové a násilné stávky, rabování, vypalování bank a státních institucí, solidární akce a agitace, zakládání shromáždění a rad (“šór”) … a mnoho dalších projevů proletářského hnutí šířícího se napříč těmito regiony. Je to naše třídní perspektiva která se objevuje v těchto “lidových vzpourách” – v organizování distribuce jídla a lékářské pomoci mimo směnné vztahy a proti nim jako například v Misratě, v akcích dělníků ničících sídlo oficiálních egyptských odborů nebo v revolučně defétistických demonstracích v Saudské Arábii proti posílání jejich “vlastních” vojsk k potlačení rebelie v Bahrajnu.
Avšak média nepřestávají popisovat hnutí buď coby boj proti diktatůře a za demokracii, nebo jako akce nezodpovědných chuligánů a agentů provokatérů v žoldu CIA, obojí vždy za účelem skrýt a pokroutit skutečnou a hlubokou podstatu našeho třídního hnutí. Schwarzenberg, Sarkozy, Obama, Berlusconi, Pan Ki-Moon, nebo Chavez, stejně jako bezpočet dalších politických a vojenských komentátorů a novinářů, nám nabízejí to či ono vysvětlení pro toto hnutí. Není to překvapení. Snaží se je vylíčit způsobem, který nejlépe odpovídá buržoazním zájmům. A tyto zájmy jsou jasné: jakýmkoliv způsobem udržet světový pořádek, jímž proletářské hnutí otřásá, ať už to na jedné straně znamená vystrnadit nežádoucí frakce buržoazie od kormidla a vyhlásit “vítěznou revoluci” (jako v Egyptě nebo Tunisku) nebo na druhé poslat proti rebelům speciální jednotky a armádu s cílem je rozdrtit (jako v Bahrajnu). Ať už použijí jakoukoliv metodu, jejich cíl zůstává stále stejný – zabránit hnutí aby se rozšířilo do “naších milovaných vlastí”, zatímco neopomenou zdůrazňovat, že tyto události jsou podmíněny specifickými podmínkami jako jsou “autoritativní režimy”, “blízkovýchodní mentalita”, “vztahy mezi kmeny”, “žízeň po ropě ze strany imperialistických spiklenců”, atd. Navzdory faktu, že zatím tato možnost zde není na pořadu dne, toto strašidlo děsí evropskou buržoazii (řeckou, portugalskou či irskou určitě víc než českou) i buržoazii jako takovou po celém světě.
Protože je to materiální životní realita sdílená všemi proletáři po celém světě, co je tou pravou příčinou pro jakýkoliv třídní boj, realita vykořisťování, chudoby a státního útlaku. Nárůst cen základních komodit jako jsou jídlo, benzín, voda a elektřina, nárůst míry nezaměstnanosti a zevšeobecnění nejistých pracovních podmínek pro ty co ještě práci mají, pokles reálné mzdy, problémy s bydlením, všem těmto problémům musí čelit proletáři a proletářky po celém světě, od střední Evropy po Rusko, od Severní Ameriky po Indonesii a jsou také skutečnou příčinou probíhajícího třídního boje v oblasti Maghrebu a Mashreku.
Žádná změna vlády nebo režimu nemůže vyřešit tyto problémy, protože jsou vlastní způsobu fungování kapitálu. Proto stávky, pouliční bouře a kolektivní vyvlastňování zboží stále pokračují, ikdyž Mubarak a Ben Ali byli svrženi a mnoho vlád padlo. Textilní dělníci v El-Mahalla El-Kubra, stejně jako dělníci na Suezském průplavu nebo zemědělští dělníci a další po celém Egyptě zahájili masivní stávkové hnutí za zvýšení minimální mzdy a proti vysokým cenám potravin. Stávkové hnutí v Egyptě (stejně jako v Tunisku) pokračuje, přestože je tvrdě odsuzováno všemi egyptskými buržoazními frakcemi (armádou, stejně jako Muslimským Bratrstvem či klikou okolo Muhammada El-Baradeje), a přesto že tím porušuje přímý zákaz stávek vydaný egyptskou vojenskou vládou. Libyjská “Přechodná národní rada”(PNR) prohlašuje za svůj cíl “obnovu běžného civilního života” což ve skutečnosti znamená odepřít proletariátu jeho vlastní život a možnost si jej organizovat podle sebe. Zatímco odzbrojuje povstalce a znovu nastoluje státní monopol na násilí, PNR zároveň organizuje ozbrojené hlídky udržující právo a pořádek na ropných vrtech a rafinériích na kterých se na počátku povstaní stávkovalo.
Každé proletářské hnutí obsahuje semínka svržení kapitalismu, vyjádření perspektivy beztřídní lidské pospolitosti, která bude vybudována z prachu a popela tohoto starého světa. Proletářské hnutí v oblasti Maghrebu a Mašreku vyjádřilo tuto perspektivu omezeným způsobem a se spoustou slabin, ale dostatečně silně, aby odhalilo zájmy proletariátu, jenž jsou v protikladu k zájmům buržoazie. V Libyji hnutí pokročilo o krok dopředu a zorganizovalo povstání jenž donutilo buržoazii k intervenci (skrze bomby NATO i diplomatická jednání) a vytvoření dvou buržoazních táborů: staronové (polovinu z nich tvoří vysocí důstojníci a prominenti bývalého režimu) buržoazní frakce organizované v PNR a kliky “socialistického plukovníka” Kadáfiho (dosavadního milovaného obchodního partnera západní buržoazní) za účelem odklonit frontu střetu mezi proletariátem a buržoazii a změnit třídní válku v krvavou občanskou válku.
V Egyptě, Tunisku, Libyii, Iráku, Sýrii, Jemenu, Bahrajnu, v Británii, Řecku, Wisconsinu, Číně, Čile… v České Republice… všude po celém světě, nám kapitál nabízí buďto pomalé umírání v práci když potřebuje naši pracovní sílu nebo fyzickou záhubu, když ji potřebovat přestane.
V Egyptě, Tunisku, Libyii… jsou to naši třídní bratři a sestry, je to naše třída která bojuje proti kapitálu a jeho
Jejich boj je i naším bojem.
Utvrďme jeho proletářskou perspektivu navzdory všem demokratickým mystifikacím!
Třídní Válka
Dubenl 2011
http://www.autistici.org/tridnivalka
E-mail: tridnivalka@yahoo.com
[1] Navzdory euro-centristické ideologii rozdělující svět na samostatné entity centra (Evropa a Severní Amerika) a periférie (zbytek světa), my dáváme přednost použití arabských názvů “Maghreb” (což znamená “místo kde slunce zapadá” a označuje oblast Severní Afriky) a “Mašrek” (což znamená “místo kde slunce vychází” a označuje oblast Levantu a Arabského Poloostrova), spíše než výrazům Blízký Východ a Střední Východ… blízký čemu? Blízký Evropě, samozřejmě!
