Když zisky kapitalistů padají, odpověď na proletářský odpor je krvavá!
Žádné vraždění nezastaví proletářský vzdor v Jižní Africe!
Když dne 15. srpna 2012 dělníci z dolu Marikana (který představuje 12% produkci platiny země a který je zároveň nejbohatším platinovým dolem na světě) spolu s místními obyvateli živořícími v ubohých slumech protestovali za zlepšení svých životních podmínek, odpověď policie – ochranné složky kapitálu – byla krvavá:
45 zastřelených za 5 dnů, jen proto, aby stát potlačil protesty!
Neúnosné životní podmínky však nejde smýt prolitou krví, časovaná bomba tiká dál… A pak vyhodí do povětří celý vykořisťovatelský systém!
Již první den (10. srpna), kdy dělníci vyšli do stávky za vyšší mzdy, skončil masakrem: 10 zastřelených. Odpověď kapitálu nutně byla vražedná – platina je důležitá komodita pro automobilový průmysl. Firmy jako Lonmin přišly od počátku krize kvůli útlumu výroby o část svých zisků, nepokoje na dolech rovněž snížily ceny jejich akcií. Rozšíření bojů na další doly by byla pro důlní kapitál velká rána. To si vláda Afrického národního kongresu (ANC) nemohla dovolit.
Odvážní proletáři z Marikany, mezi kterými byli i někteří ze Svazijska a Mozambiku, se přesto rozhodli v boji pokračovat. Ani masakr, ani výhružky a ultimáta, kterými se Lonmin pokoušel přinutit horníky, aby stávku ukončili, nefungovaly. Naopak, zatím se do práce vrátilo jen 13 procent dělníků a stávka se zatím rozšířila na přinejmenším další dva doly. Stávkokazi navíc musí čelit výhružkám a napadání ze strany horníků a policie již oficiálně vzdala pokusy je před hněvem stávkujících chránit. Proletáři pozvedli prapor boje a nečekali až jim ANC, Jihoafrická komunistická strana (SACP) a odbory COSATU, které spolu tvoří tripartitu, navrhne „soucitné“ řešení jejich problému.
Není to poprvé, kdy proletariát v Jižní Africe zažívá na vlastní kůži jaká je role vyjednavačů práva a pořádku. Tentokrát to byly hornické odbory NUM, které se snažili zabránit stávce za každou cenu a sociální smír se pokoušeli udržet i násilím. Sociální smír, který znamená, že dělníci dál žijí v chatrčích chudinských čtvrtí, zatímco ANC utratilo na oslavu svého 100letého výročí nejméně 239 miliónů korun, sociální smír, v němž musí naše třída v JAR bojovat za dostupnost pitné vody a elektřiny, zatímco si president ANC ze státních peněž staví nové sídlo za 474 miliónů korun!
Jihoafrický proletariát ztrácí iluze. ANC je u moci od roku 1994 a dokázal, že spravuje podmínky vykořisťování proletariátu kapitálem stejně jako jakákoli jiná vláda. Nyní je 40 procent aktivního obyvatelstva bez práce, z toho téměř polovinu tvoří mládež mezi 18–24 lety. Počet přežívajících v bídě pouze ze sociálních dávek se navýšil od roku 1999 z 2,5 miliónů na 12 miliónů v roce 2006.
Během posledních 2 let propukají v JAR masivní stávky: v roce 2010 stávka státních zaměstnanců čítala 1,3 miliónu lidí a trvala 20 dní, v roce 2011 se prohnaly stávky důlním, energetickým, petrolejářským a hutním průmyslem a účastnilo se jich sta až tisíce dělníků.
Rostoucí nespokojenost měla vliv i na vystřídání presidenta Thaba Mbekiho v 2008 a jeho nahrazení populističtějším hlupákem Zumou. V tomto kontextu není překvapením, že jihoafrický proletariát hledá cesty svého boje a organizuje se: množí se stávkové výbory, výbory nezaměstnaných či hnutí obyvatel slumů. Vládnoucí ANC, stejně jako SACP se svou řeckou sesterskou KKE, s obavami sledují nezávislé boje proletariátu, stejně tak byly elity zděšeny možností, že by tzv. Arabské jaro mohlo „nakazit“ nespokojený jihoafrický proletariát. Stát je rozhodnut jakékoliv rozšíření vzpoury zastavit již v zárodku, potlačit je stejně tvrdě jako v dobách apartheidu.
Nová černá buržoazie vzniklá díky programu Ekonomického posilování černých (BEE) sice vlastní pouze 9 % kapitálu v důlních společnostech, ale jsou to černé státní elity, které spravují kapitalistický společenský vztah v JAR. Kapitál nemá národnost ani rasu, vyžaduje avšak pro své zhodnocení orgán státu a jeho policii, která zabezpečuje jeho vykořisťování.
Socialismus ANC, kterého se někteří domáhají a osočují ANC ze zrady, byl pouhým trikem ke kontrole nálad pracující třídy. Černý nacionalismus, který měl být radikální opozicí vůči britskému kolonialismu (který násilně vyvlastňoval půdu, uvaloval daně a poté absorboval bezzemky jako levnou pracovní sílu) nikdy nebyl ničím jiným než dalším projektem stejné třídní společnosti založené na stejném třídním konfliktu. Sám Nelson Mandela vyjasnil již roku 1964 nacionalistickou a buržoazní podstatu ANC: „…ANC nikdy v žádné z dob své historie neobhajovalo revoluční změnu ekonomické struktury země, ani, …, neodmítalo kapitalismus…“.
ANC tedy nezradilo proletariát, naopak, bylo od počátku vyjádřením aspirací černé buržoazie na kapitalistické panství. Znárodňování není nic jiného než pokus získat více bohatství pro černou buržoazii stejným způsobem, jakým buržoazie skrze státní háv vysává proletariát ve Venezuele, Kolumbii, Číně, Kubě…
Je čas se probudit se ze snu o zradě elit ANC, kterou přiživuje levice, stejně tak je potřeba odmítnou aspirace na ozdravení odborů COSATU, které prosazují někteří třídní militanti.
Proletariát v JAR, stejně jako všude jinde na světě, se musí zbavit sociálních vztahů, které jsou na něj uvaleny, musí jasně odmítnout kapitalismus. Toho se ANC, SACP, COSATU, všechny levé frakce buržoazie a neziskové organizace bojí – proletariátu nezávislého na jejich buržoazních ideologiích, proletariátu bojujícího za skutečné zlepšení svých životních podmínek, proletariát, který se ve svém boji dobírá ke skutečným příčinám bídy, útlaku, státního vraždění a imperialistických válek – k základům kapitalistického vykořisťování, k třídní společnosti, ke svému odloučení od jakýchkoliv prostředků svého přežití, ke kritice komoditní výroby místo produkce pro uspokojení lidských potřeb.
Soudruhu proletáři, nezapomeň, že továrna není tvoje továrna, důl není tvůj důl, kancelář není tvoje kancelář, škola není tvoje škola, tato země není tvoje země… jsou to jen různá místa, kde tě vykořisťují, odcizují, kde ti zabavují prostředky k životu. Tvoje pracoviště je tvoje vězení a z vězení se dá UNIKNOUT, když jej ZNIČÍME!!!
Proletariát nemá vlast a rasu.
Nejde pouze o hamižnost a „zradu“ elit.
Krvavé potlačení protestů v JAR je jen předzvěstí masakru, který bojujícímu proletariátu připravuje kapitál všude na světě!
Za naplnění lidských potřeb.
Proti vražednému kapitalismu.
Za bojovný proletariát.
Za komunismus.
Třídní válka, srpen 2012
http://autistici.org/tridnivalka • tridnivalka@yahoo.com
Tento leták publikujeme zároveň ve třech jazycích: angličtině, češtině a francouzštině, a to nikoli proto, že bychom disponovali tak dobrými překladateli, nýbrž v zájmu internacionalismu, a také proto, že se jedná o výsledek společné aktivity soudruhů, kteří mluví různými jazyky.
