Dým nad centrem Athén, vypáleným v neděli 12. února 2012, se už možná rozplynul, srážka řeckého proletariátu s kapitálem však má k takovému konci daleko. Krátká reflexe událostí z víkendu 11.–12. února 2012 „Nic neskončilo. Všechno teprve začíná” nám připadá zajímavá ze dvou důvodů: jednak proto, že v Evropě zatím bezprecedentní výbuch proletářského vzteku z předminulého týdne vysvětluje jako kvalitativní posun v kontinuitě třídního boje, jednak proto, že připomíná, že drastická úsporná opatření, kterým nyní čelí Řekové, budou muset přijmout i další vlády, včetně té české. Co to znamená? Že ani nám dříve či později kapitál neponechá žádné rezervy, že i před námi bude stát „volba” mezi strádáním a „něčím nepředstavitelným” – tedy revolucí, která smete námezdní práci a kapitál. „Nic neskončilo. Všechno teprve začíná” napsali italští Finimondo, český překlad je založený na francouzské verzi, tak, jak ji do francouzštiny převedli a upravili Base de données anarchistes.
***
„Nic neskončilo. Všechno teprve začíná”
Všichni věděli, že to nemůže dlouho trvat. Řecká „časovaná bomba”, jak situaci nazývali burzovní makléři, musí dříve nebo později vybuchnout. Země už několik let lapá po dechu na okraji propasti a čeká, až přijde čas. Zavraždění Alexise v prosinci 2008 bylo jen jiskrou, která zažehla revoltu, jež už visela ve vzduchu tváří v tvář nesnesitelným životním podmínkám. Slzy, které před rokem sliboval ministr financí, byly samozřejmě prolity, ale ačkoli to bolelo, jejich destilace byla pomalá. Ve skutečnosti odpor po celou tu dobu (se všemi vrcholy a pády) rostl. Měsíce plynuly, MMF a Evropská Unie utahovaly pouta a bylo čím dál jasnější, že nic nemůže zabránit řeckému obyvatelstvu, aby se vydalo do ulic protestovat. Že toto obklíčení, tato dočasná zástava dechu, nemůže trvat věčně, věděl každý. Dříve nebo později přijde nutnost volby. Drastická a radikální.
Včera, v neděli 12. února 2012, byla tato volba provedena. Parlament měl toho dne výměnou za půjčku několika miliard schválit úsporná opatření uvalená tzv. „Trojkou” Samotné znění dohody není jasné, ale víme, že počítá s liberalizací, škrty v sociálních výdajích, masové propouštění ve veřejném sektoru, závratné snižování už tak velmi nízkých platů a penzí. Stručně řečeno: konec cukru, zbývá jen bič.
Ale včera, 12. února 2012, to nebyla jen vláda, která volila. Odpoledne, sotva se zastavil příval deště, se ulice Athén a dalších řeckých měst naplnily lidmi, kteří už dál nemohli čekat doma na to, až jim televize oznámí konec veškerých nadějí. Obrovský, nevypočitatelný dav. Byli unavení? Jistě. Pobouření? Stejně tak. Ale víc než cokoli jiného rozzuření. Přesto, že policie spoustu lidí preventivně pozatýkala už ráno, přesto, že obklíčila obsazenou právnickou fakultu, ve snaze (marné) zabránit okupujícím v účasti na demonstraci, se náměstí Syntagma, před parlamentem, rychle zaplnilo lidmi ze všech částí města. A když se uprostřed tohoto pestrého davu objevili demonstranti v kapucích vyzbrojení tyčemi a molotovy, tato rozvodněná masa lidu začala tleskat. Neboť, a to i dle svědectví novinářů, nepřátelství vůči všem reprezentantům státu bylo hmatatelné u každého přítomného. A tentokrát, když střety začaly a když se vzduch naplnil ostrým pachem slzného plynu, se pořádkové službě levicových odborů (která se před několika měsíci servilně šikovala na obranu parlamentu) nepodařilo ani dostat se na náměstí.
Takže, zatímco uvnitř parlamentního paláce se politická třída chystala pokleknout k nohám ekonomiky, venku se lidské bytosti bily za život. Nepotřebovali čekat na konečný výsledek hlasování. Řecký oheň, nerozluštitelný a proto neuhasitelný, spálil vše, co mu stálo v cestě. Desítky a desítky budov – banky, obchody, obchodní centra, knihovny, kina – byly vydány napospas plamenům. Mezi nimi i banka Marfin, ta, v níž během demonstrace 5. května 2010 zahynuli tři zaměstnanci. Srovnána se zemí. Centrum města je naprosto ponořeno do kouře požárů a dýmu slzného plynu. Ulice se černají lidmi, staví se barikády, násilné střety s pořádkovými silami probíhají po celém městě.
Ale tady nejde o obvyklou kroniku z Řecka, o události, které jsme si za ty roky zvykli slýchat (a obdivovat). Protože včera se něco změnilo. Rozhodnutí padlo… a není cesty zpět. Policejní útoky nezabránily demonstrantům, aby se několikrát nevrátili na náměstí Syntagma. Molotovovy koktejly tentokrát doplňovaly ještě silnější zápalné bomby. Obávané policejní jednotky na motorkách už nenahánějí tolik strachu poté, co provaz natažený napříč ulicí vydal jeden takový oddíl napospas manifestantům. Demonstranti obsadili athénskou radnici (a vzápětí byli vytlačeni). Došlo k několika útokům na policejní stanice, např. na Akropoli a v Exarchii (několik fízlů je zraněných a jejich auta skončila v plamenech). Soukromá rezidence Costase Simitise (předsedy vlády v letech 1996 – 2004) byla napadena. A v Omonii, jedné čtvrti hlavního města, někdo vykradl obchod se zbraněmi. Už to není jen vzpoura…
Není proto náhodou, že pořádkové síly včera obklíčily a několikrát zaútočily na právnickou fakultu obsazenou anarchisty a antiautoritáři a považovanou za baštu revolty. Zbytečně. Ačkoli jsou mezi okupujícími zranění, okupace jako taková odolává a oznamuje: „Nic neskončilo. Všechno teprve začíná.” Kromě toho, jestliže ti, kteří byli popisování jako provokatéři nepořádku, zůstali včera od začátku odpoledne obklíčeni, kdo bojoval od 17 hodin do pozdní noci ve všech athénských ulicích?
A nemyslete si, že hořelo jen hlavní město! V Soluni probíhaly střety s fízly, zatímco zvony jednoho z kostelů vyzváněly na poplach. Demonstrovalo se i v Patrasu, kde několik dní předtím došlo k rabování supermarketů a bezplatné redistribuci ukradeného zboží. Ve Volosu demonstranti nejprve zaútočili na daňový úřad a zničili dokumenty, které se nacházely uvnitř budovy, a poté vypálili radnici. Na Korfu lidé zaútočili na kanceláře několika politiků z PASOK (socialisté), včetně sídla bývalého ministra spravedlnosti Dendiase, a úplně je zničili. Na mnoha místech došlo k obsazení radnic a policejních prefektur.
A zatímco probíhalo plenění Athén, ministr financí Venizelos ve snaze protlačit hořkou pilulku parlamentní volby prohlásil: „Nerozhodujeme o tom, jestli něco obětujeme nebo ne. Volíme mezi touto obětí a něčím nepředstavitelným.” To je fakt. Včera 12. února 2010 si řecká vláda vybrala cestu obětí. Stejně tak to zítra udělají vlády Itálie, Španělska, Portugalska, Belgie… A ti, kteří to nechtějí přijmout, se zbytečně dovolávají spravedlivějšího státu, rovnějšího trhu či respektu k lidským právům. V Athénách, kolébce civilizace, demokracie konečně odhodila svou pokryteckou masku. Těm, kteří nechtějí žít na kolenou, zbývá jen jediné: zkusit uskutečnit něco nepředstavitelného.
Povstání.
Finimondo
13. únor 2012
