Proletáři znovu zaplavili ulice Káhiry, Alexandrie, Port Saidu, Suezu, Ismailie… V předvečer druhého výročí svržení Mubarakova režimu zase a znovu povstali proti moci, ať už ji reprezentuje cokoli – nová ústava, policejní represe či vyhlášení výjimečného stavu. Následující leták zdůrazňuje právě tento dialektický aspekt proletářského boje, jednotlivosti demonstrací, stávek a nepokojů, jež tvoří totalitu boje proti kapitálu.

Publikujeme ho (i přes některé kritické výtky k obsahu) především v naději, že by mohl pomoci rozpoutat diskuzi o třídním boji v tomto regionu, inspirovat praktickou proletářskou a internacionalistickou solidaritu, i rozvinout reflexi naší vlastní reality, které se musíme (stejně jako proletáři v Egyptě, Sýrii, Tunisku a jinde) postavit, chceme-li přežít.

Text „Egypt: Jako moře“ se objevil mimo jiné na Indymedia Brusel (http://bxl.indymedia.org), z francouzštiny ho přeložila Třídní válka.

* * *

Egypt: Jako moře

Sociální revoluce je jako moře. Vlny se v něm honí, naráží na překážky, které se jim postaví do cesty, rozbijí je nebo ustoupí. S veškerým násilím nezkrotné vášně ničí všechny zbytky moci, vykořisťování a útlaku jeden po druhém. První vlna, obrovská a neočekávaná, smetla Mubarakovu diktaturu. Druhá srazila na kolena armádu, která se chystala převzít moc. Třetí se dnes zvedá proti novému pořádku, který se snaží zavádět islamisté.

Skutečná bouře revoluce se nepodřizuje žádné straně, žádnému šéfovi, žádné moci. Naopak jsou to její nesmiřitelní nepřátelé. Jak bude bouře zesilovat, smete je ze zemského povrchu. Mezi sociální revolucí, která rozvrátí jakýkoli vztah založený na vykořisťování a moci, a podvodníky, šéfy, pány, politickými stranami, kapitalisty a autoritáři jakéhokoli druhu nemůže být jiný poměr než boj až do hořkého konce. Svoboda a konec vykořisťování s sebou nesou zničení vší moci a kapitalismu.

Není to žádné překvapení, že ti, kteří usilují o moc, se snaží svézt se na revoluční vlně, která se valí nilskou zemí, nepřekvapí, že noví vůdci se snaží získat moc prostřednictvím lží a podvodů za vydatné pomoci médií a zdejších vlád, které mluví o „opozici“, nepřekvapí, že autentický revoluční zápal nelze převést do programu strany, referenda či vlajky a že ho neuznává žádná pevnost moci na světě. Ti, kteří dnes bojují v Egyptě proti současné moci, samozřejmě netvoří homogenní blok, stejně jako ne všichni usilují o skutečnou sociální revoluci. Současné boje protínají tisíce rozporů: mezi tou opozicí, která požaduje ústavodárné shromáždění bez většinového vlivu islamistů a těmi, kteří v parlamentní demokracii nespatřují žádnou spásu, od těch, kteří bojují za zvýšení mezd a zlepšení pracovních podmínek, po ty, kteří chtějí skoncovat se všemi šéfy, od těch, kteří bojují, aniž by zpochybnili své předsudky, dominantní morálku a tradice, jež přinesly tisíce let útlaku, po ty, kteří berou zápas s mocí státu i s drtivým břemenem patriarchátu jako jeden boj, od těch, kteří mávají národní vlajkou, po ty, kteří svůj boj spojují s bojem vykořisťovaných celého světa… Ale právě v tom se bezpochyby nachází síla revoluce odehrávající se v Egyptě: přes všechny rozpory se zrodila v nitru vykořisťovaných a utlačovaných. A právě tam se odehrává skutečná bitva.

To, co se děje v Egyptě bude mít ohlas všude na světě, kde lidé bojují. Islamisté jakéhokoli směru, kteří se léta v očích milionů lidí na celém světě dělali sociálními bojovníky, snad nyní v Egyptě odhalí svou pravou tvář, stejně jako se to děje i v jiných zemích (například na jihu Tuniska). Sociální revoluce v Egyptě se stane hrobem islamistů a náboženských reakcionářů, kteří se schovávají za údajnou společenskou emancipaci.

Základem revoluční mezinárodní solidarity je rozpoznat sebe sama v bojích, které se odehrávají na jiném místě světa. Zůstat pouhým divákem povstaleckého vzepětí v Egyptě znamená přispět k jeho izolaci a potlačení. Abychom podpořili a posílili skutečný revoluční zápal těch, kteří usilují o to skoncovat s veškerým vykořisťováním a mocí, musíme jednat. Vrhnout se do boje ozbrojeni ideou svobody, té opravdové.

Myslíme si, že je čas vyzvat k tomu, abychom přešli do útoku, podpořili, tam, kde se nacházíme, prostřednictvím našich vlastních pojmů, našimi vlastními prostředky, revoluční vlnu v Egyptě. Jestliže se v Alexandrii, v Káhiře, v Mahalle, … tisíce lidí vrhly do bitvy o nový svět, je na nás, abychom přinesli tento konflikt před dveře každého představitele státu a egyptského kapitálu na celém světě. Ať všichni budovatelé státu, kapitalisté a posluhovači pořádku celého světa cítí dech sociální revoluce za krkem.

Budujme spojení mezi ohnisky povstání na celém světě! Za zničení veškeré moci!