Hnutí, které od počátku podzimu probíhá ve Francii, začalo jako odpor proti reformě penzijního systému, ale ve své praxi tento rámec již mnohokrát překročilo. Bezpochyby si proto zaslouží naši pozornost. Třídní válka hodlá na svém blogu v průběhu následujících dnů publikovat kolekci textů, které z tohoto hnutí vzešly, které byly a jsou součástí jeho dynamiky i jeho sebereflexe a které zároveň představují poučení i povzbuzení pro proletáře ve zbytku světa.
Prvním textem, který přinášíme, je leták publikovaný 17. října pod původním názvem „Quelle est cette vie?“ a distribuovaný na odborářských demonstracích v Paříži. Zdůrazňuje skutečnost, že problémem naší třídy není posun odchodu do důchodu z šedesáti na šedesát dva let, ale samotná námezdní práce. Podepsáni jsou Proletáři, respektive „Proletáři vpřed“.
Continue reading →

Nedávno jsme obdrželi leták Mizérie studentského života, který se nyní rozhodujeme publikovat. Jeho obsah považujeme za vyjádření naší třídy, i když se svými limity. Leták se podrobně zaměřuje na různé stránky života studujících proletářů, ale činí tak na úkor zobecňujícího shrnutí třídního antagonismu kapitalistické společnosti, kterému je v textu věnováno jen málo prostoru. Namísto jasného vyjádření toho, co kapitalistický třídní konflikt znamená a jaké má pro proletariát praktické implikace, se zde pouze rozpačitě pochoduje kolem horké kaše. Jako kdyby leták nechtěl “kazit” studentské proletáře, ke kterým se obrací, prostým vyjádřením, že skutečně jsou proletáři. A to i přes skutečnost, že si jeho autoři tento fakt očividně uvědomují. Podobně leták kritizuje různé podoby sociáldemokratismu, aniž by proti nim stavěl jasnou komunistickou odpověď, omezuje se na “kolektivní boje (…) mimo jakákoliv zprostředkování”. Oproti těmto problematickým místům na obdrženém letáku oceňujeme pohled na vzdělávací proces jako na produkci více či méně kvalifikované pracovní síly, stejně jako pokus přenést se přes bariéry separující jednotlivé složky proletariátu, které v třídních bojích tak efektivně slouží buržoazním zájmům. Continue reading →

V rámci série našich vlastních i cizích příspěvků k třídní analýze sovětského impéria a jeho kolapsu na přelomu 80. a 90. let 20. století jsme se rozhodli přeložit a uveřejnit několik kapitol z knihy nestora francouzského komunismu rad Henriho Simona „Polsko 1980-82: Třídní boj a krize kapitálu“, jejíž revidovaná a rozšířená anglická verze poprvé vyšla roku 1985 v detroitském nakladatelství Black & Red. Jedná se o knihu, která mapuje dělnické boje na počátku 80. let v Polsku. Boje, které vedly k založení a legalizaci nezávislých odborů Solidarita. Popisuje, jak se tyto odbory staly zbraní kapitálu proti živelně se bouřícím proletářům, jak se v nich zrodil konflikt mezi členskou základnou a vedením Lecha Walesy a jak nakonec vládnoucí třída Solidaritu potlačila, protože se ukázala jako neschopná efektivně kontrolovat pracovní sílu. Vybrali jsme kapitoly klíčové především z teoretického hlediska, protože se v nich nejúplněji shrnují fakta obsažená v ostatních kapitolách a autor je analyzuje. Zdá se nám, jakoby za jeho analýzou stála problematická představa permanentní krize kapitálu, která nevyhnutelně spěje k jeho katastrofickému pádu a ponouká proletariát k akci. Na východě krize nepochybně existovala. Počátkem 80. let však nebyla ani zdaleka tak akutní, že by byl na pořadu dne totální kolaps ekonomiky a sociální katastrofa. Tím méně se nám zdá, že o něčem takovém můžeme hovořit v souvislosti se západem, k němuž tehdy jak východní buržoazie, tak velká část proletářů vzhlíželi jako k fungujícímu a více či méně následováníhodnému modelu. Navíc představa, že revolučnost dělníků je jakýmsi vedlejším produktem objektivního samopohybu kapitálu k všeobecnému krachu, vede Simona k nepochopení obsahu tehdejších bojů. Místo toho, aby v ustavení Solidarity a samosprávných pokusech třeba v Lodži viděl limit těchto bojů – tedy snahu napravit polský kapitalismus, pokusit se o jeho dělnický krizový management – který nakonec povede proletáře do náruče prozápadních reformátorů, v duchu radovecké tradice byl ochoten v nich spatřovat poslední stupínek na cestě ke skutečně revoluční dělnické správě. Abychom však k němu nebyli nespravedliví, je třeba dodat, že tehdy mohl těžko dohlédnout, kam právě probíhající boje povedou. Jeho knihu považujeme za neocenitelný příspěvek k uchopení bojů nejen polské dělnické třídy, ale v celém východním bloku. Proto do budoucna plánujeme přeložit a vydat jeho knihu celou. Zatím všem přejeme mnoho inspirativních chvil vyvolaných četbou tohoto výběru. Continue reading →

Rozhodli jsme se přeložit tento nový leták Internacionalistické komunistické skupiny a uveřejnit jej zde, neboť na tragické události na Haiti nehledí všeobecně přítomnou optikou uslzeného humanismu, občanského moralizování a hojení špatného svědomí buržoazie v podobě charity. Naopak nazírá je skrze realitu třídní společnosti a přichází s komunistickou kritikou celého humbuku kolem. Continue reading →

V listopadu 2008 vtrhnul proletariát ve Francouzské Guyaně (na severu Jižní Ameriky) na dva týdny do ulic ve stávce prokládané nepokoji a blokádami. Ve stejné době se zintenzivnil boj také na Madagaskaru, bývalé francouzské kolonii, zatímco obrovské a rostoucí stávkové hnutí, které vypuklo na Guadalupe, vyústilo 20. ledna ve spuštění „časově neomezené generální stávky“. Toto heslo vypustil do světa kolektiv ustavený na počátku hnutí zhruba 50 organizacemi, jenž přijal jméno LKP, což jsou iniciály pro kreolské “Liyannaj Kont Pwofitasyon“, Kolektiv (či Shromáždění nebo Liga) proti „profitaci“, „vykořisťování pro zisk“, někdy překládané buržoazními médii jako „nadměrné vykořisťování“, což evidentně snižuje sílu tohoto výrazu. Tento kolektiv sestavil program o 146 bodech, mezi jinými požadavek na zvýšení „nízkých mezd“ o 200 Euro, který se stal pro toto hnutí symbolickým. Continue reading →