Začátkem února v brzkých ranních hodinách skupina tří útočníků v kapucích a motocyklových helmách zaútočila na policejní stanici v aténské čtvrti Koridallos. Ze vzdálenosti 15 metrů vypálili po příslušnících speciální policejní stráže, kteří u budovy hlídkovali, 19 kulek a hodili po nich i granát, který bohužel nevybuchnul. Krátce nato se k útoku přihlásila skupina městských partyzánů Revoluční frakce (též se překládá jako Sekta revolucionářů nebo Revoluční sekta), která zavolala do jedněch místních novin a toto komuniké zanechala na hrobě Alexandrose Grigoropoulose. Policejní velení jím bylo zděšeno a prohlásilo, že se fakticky jedná o vyhlášení války policii. Přestože se v něm guerilla nepouští do širší sociální kritiky, otevřeně identifikuje represivní síly státu jako nepřátele proletářského hnutí, proti kterým je nutné v třídním boji nemilosrdně bojovat a vyhlašuje opravdový rudý teror, když dává policajtům na vybranou: buď svlékněte uniformy a přestaňte se zbraní v ruce bránit panství kapitálu, nebo neste důsledky v podobě mrtvých a zraněných ve vlastních řadách.

Continue reading →

Útoky tohoto druhu (tzv. útoky „kempinkovými plynovými bombami“, řecky jednoduše „gazakia“, nebo jako v tomto případě rozbíjení výloh, oken atp.) již nějakou dobu ve velkých řeckých městech probíhají. Mezi obvyklé terče patří banky, nadnárodní korporace, ambasády a podobně. Po útocích (které nadělají jen materiální škody) většinou následuje komuniké vysvětlující důvody, které za nimi stály. Tyto útoky existovaly již před prosincovou vzpourou, ale po ní jsou podle všech měřítek na vzestupu. Dříve se odehrávaly jen ve velkých městských centrech (Atény, Soluň), ale nyní k nim dochází v 9 až 15 městech po celém Řecku. Zde publikujeme komuniké k útoku na britský vzdělávací institut v Soluni, k němuž došlo 15. 4. 2009. Prohlášení dokumentuje, jak silně je nová městská guerilla svázána s prosincovou vzpourou a třídním hnutím, které ji přežilo. Byť nenabízí konkrétnější perspektivu a směr pro toto hnutí, krom vágního volání po „neustálé a všudypřítomné revoluční akci“, je více než sympatickým projevem proletářského teroru a osvěžujícím čtením ve srovnání s uplakanými reformisty z „anarchistické“ a vůbec levičácké scény v ČR, která se na státu pořád dožaduje nějakých práv a svobod.
Continue reading →

V úterý 3. března ve velmi brzkých ranních hodinách bylo podpáleno šest vagónů Aténsko-piraejské železnice (ISAP). Podle očitých svědků i prohlášení vydaného skupinou, která se k útoku přihlásila, cestující ani zaměstnanci nebyli vystaveni žádnému nebezpečí, neboť byli předem požádáni, aby si vystoupili. Podle činitelů ISAP a zpráv z mainstreamových médií se celková škoda způsobená útokem pohybuje kolem 16 milionů euro. Když v 1 ráno přijel na konečnou stanici v bohatém severoaténském předměstí Kifisia poslední noční spoj, cestující v karnevalových maskách rozlili uvnitř benzín za skandování hesel, načež vystoupili a naházeli dovnitř Molotovovy koktejly. Oheň poškodil koleje, zničil celou soupravu a divoce se rozšířil na vedlejší vagóny a na střechu stanice. Ta se spolu s dalšími dvěma předchozími stanicemi stala pro blízkou budoucnost nepoužitelná. Skupina se označila za součást nové městské guerillové války, kterou vláda označuje za „občanskou válku o nízké intenzitě“. Svoji volbu terče vysvětlila jako odplatu za Kunevu a za smrt mladého graffiťáka Barnse, kterého v září zabil elektrický proud, když jej na jiné stanici ISAP pronásledovala bezpečnostní služba. V minulosti skupina zaútočila na policejní stanici v západoaténském proletářském předměstí Aegaleo. Zde je výňatek z komuniké této skupiny, která si říká Gangy peramských extremistů svědomí (Perama je dělnická čtvrť poblíž Piraea). Continue reading →

Následující text pochází ještě z prosince 2008. Přidáváme jej k našemu výběru dokumentů nedávného proletářského hnutí v Řecku, protože velmi dobře ilustruje silné i slabé stránky vzpoury a některých anarchistů v Řecku. Na jedné straně přichází s totální kritikou kapitalismu, ale na straně druhé jeho překonání spatřuje jen v jakési generalizované samosprávě. Otázka však zní, “Co spravovat?” S tím souvisí fakt, že rovněž postrádá jasnější perspektivu sociální revoluce a jejího obsahu.

Continue reading →

Analýza prosincové (2008) proletářské vzpoury v Řecku od komunistických skupin TPTG a Blaumachen Continue reading →

Níže představujeme hrubou chronologii událostí, k nimž došlo v druhém největším městě Řecka od soboty 6. prosince do středy 31. prosince. Autory tohoto textu jsou soudruzi z komunistické skupiny Blaumachen. Continue reading →

Během prvního únorového týdne obsadili tanečníci a tanečnice Národní operu (Ethniki Lyriki Skini) na jedné z nejrušnějších aténských ulic (Akadimias bulvár). Z této budovy se tak stalo další centrum odporu a kontrainformací v řeckém hlavním městě. Okupantům se dostalo aktivní podpory od celé škály bouřících se proletářů, včetně Odborového svazu uklízeček (PEKOP), jehož militantkám dál vyhrožují smrtí šéfové firmy OIKOMET, kteří stojí rovněž za vražedným útokem na K. Kounevu, k němuž došlo posledního prosince. Opera byla přejmenována na „Povstaleckou lidovou operu“ a 24 hodin denně funguje jako prostor pro diskuse, filmová promítání, představení a fóra o umění a tělu ve vztahu k boji proti policejnímu státu a společnosti spektáklu.

Continue reading →

V sobotu 10. 1. 2009 zahájili radikální reportéři a novináři okupaci sídla Svazu aténských novinářů denního tisku (ESIEA), který funguje jako kontrolní instituce žurnalistiky v celém Řecku. Novináři vyzvali k sérii všeobecných shromáždění, které by otevřely debatu o povaze vysílání a podávání informací o nepokojích z prosince 2008 a jejich důsledcích a problémech s tím spojených. V pondělí 11. 1. svolalo Shromáždění osvobozeného ESIEA diskusi o „spektáklu“ a způsobech jak mu v žurnalistice čelit.

Continue reading →

Leták rozdávaný na protestním pochodu 9. 1. 2009 (pravděpodobně v Soluni) dvěma anarchistickými skupinami, jejichž jména se nám nepodařilo dohledat.

Continue reading →