Proti vykořisťování, zablokujme ekonomiku!

Následující příspěvek je další z řady dokumentů, jež zrodilo proletářské hnutí tohoto podzimu ve Francii. Pod původním názvem „Contre l’exploitation, bloquons l’économie!“ byl zveřejněn 10. října 2010 a vyznačuje se kritikou oficiálního (odborářského) „hnutí“ proti penzijní reformě. Proti bezzubosti, ať už chtěné či bezděčné, odborářských pochodů ulicemi Paříže, proti reformě reformy, staví skutečnou proletářskou akci, která je zárodkem hnutí stojícího nejen proti tomu či onomu novému úspornému opatření, ale i proti vykořisťování jako takovému. A nezůstává jen na rovině abstraktního popisu. Na příkladu jednoho týdne leták konkrétně ukazuje, jak široce rozvinutá byla aktivita proletariátu odehrávající se mimo a proti odborům. A to vše na konci září, tedy ještě předtím, než hnutí ve Francii skutečně nabralo na obrátkách.

A ještě technická poznámka: Všechny poznámky pod čarou jsou poznámky překladatele.

***

„Vy chcete v době krize zintenzivnit stávku? Za to zaplatíte…“

Odboroví předáci, zaměstnavatelé a pravicové i levicové vlády mají stejný smysl pro odpovědnost. Ve jménu „ekonomického realismu“ bychom měli přijmout nevyhnutelnost stále tvrdšího vykořisťování. To je ona ideologická zbraň, kterou systematicky užívají proti každému, kdo se vzbouří proti tomuto systému.

„Vy chcete v době krize zablokovat ekonomiku? Budete muset přijmout propouštění…“

Ve jménu těchto falešných evidentních skutečností nežádají někteří odboroví předáci ani to, aby byla reforma stažena. Jiní z taktických důvodů požadují její odvolání, ale odmítají se k tomu vyzbrojit prostřednictvím skutečného poměru sil: pomocí stávky, blokády, sabotáží atd. Odbory, které o sobě tvrdí, že mluví jménem dělníků, mají jedinou funkci: společnými silami, přes vyjednávání a zprostředkování, spravovat tuto třídní společnost. Dnes jsou odbory v čele a zkouší všemi prostředky kontrolovat a krotit protesty a monopolizují hlavní body dělnických požadavků. Hlavním tématem je to, jak zabránit intenzifikaci boje: všechny Chérèqueovy[1] a Thilbautovy[2] prohlášení zmiňují jejich obavy z toho, že se konflikty vymknou kontrole.

Opravdu, je mnoho dělníků, kteří tráví své životy tím, že se k smrti dřou pro šéfy a kteří nechtějí bojovat jen za drobky ze stolu buržoazie. Je i mnoho těch, kterých se reforma přímo nedotýká: nezaměstnaných a těch, co pobírají RMI[3], dělníků na dobu určitou, příležitostných dělníků, ilegálních pracujících, středoškoláků z lyceí a studentů, kterým pracovní trh ani neumožní, aby do systému sociálního zabezpečení přispívali stanovený počet let, penzistů dostávajících žebrácký důchod atd. Všichni tihle mají nicméně v úmyslu zúčastnit se rychle se rozvíjejícího hnutí. Je nás mnoho, kteří od sociálního hnutí čekají víc než jen úpravu jistého zákona nebo jeho stažení. Je nás mnoho, kteří chtějí, aby byl nastolen skutečný poměr sil navzdory fingovaným stávkám, které se zhmotňují v procesí v ulici mezi „Republikou“ a „Národem“.[4]

Od počátku mobilizace, zatímco média ubožácky pokračují v opakování a vytváření sloupců čísel, se napříč celou zemí na okraji „sjednocených pochodů“ různých odborových svazů úspěšně rozvíjí mnoho iniciativ.

Takže, během dne předchozí stávky 23. září…

…blokovali zaměstnanci Severní průmyslové zóny po celý den svá pracoviště. V celém regionu zároveň pracující organizovali zdržování práce[5].
V oblasti Nantes dělníci blokovali silnice a demonstranti zazdili okna a dveře kanceláří UMP[6] v Basse-Goulaine.
V okolí Chôlet zorganizoval Bojový výbor pro důchody (CLR) akci „mýtné zdarma“ na dálnici A87.
V Saint-Nazaire se rozlícení demonstranti násilně střetli s policií.
V tom samém týdnu odstartovalo v Marseille několik hnutí obnovitelných stávek: jídelny, pokladní v supermarketech atd.
Ve Fos-sur-Mer stávkují dělníci z ropných terminálů již dva týdny. Počínaje 7. říjnem se k nim připojili také přístavní dělníci a dokaři.
1. října zablokoval zdravotnický personál anesteziologických oddělení Champs Elysées.
Konala se všeobecná shromáždění založená na principu sebeorganizace, například mezi-profesní všeobecná shromáždění, která byla organizována z iniciativy některých dělníků a učitelů na Východním nádraží (Gare de l’Est), či „Všeobecná shromáždění pro útočnou stávku”. V těchto shromážděních se organizují lidé, kteří sdílí odhodlání jednat mimo kontrolu vedení odborů a napříč kategoriemi, které nás rozdělují (dělníci, nezaměstnaní, prekérní, veřejný sektor versus soukromý sektor).
A nejnověji se v říjnu do tohoto válečného stavu zapojili i středoškoláci. Osmdesát lyceí zablokovaných ve dvou dnech, to je super…

Bez iniciativ, které jdou mimo institucionální rámec, bez stávky, která překoná vedení odborů, nebude žádný poměr sil, který by mohl zrodit skutečné sociální hnutí. Hnutí, v němž budou korporativistické boje překonány, kde byrokrati ztratí půdu pod nohama, kde budou akce odpovědí na podstatné obavy a ne jen na otázku penzí, kde boj nebude omezen na obranu údajných sociálních výhod.

Nezastavujme se, teď, po tak dobrém začátku, a organizujme náš vztek. Můžeme si vzít o hodně víc, než kolik nám chtějí nechat!

12. října v 13:00: sraz na demonstraci u kostela Notre Dame des Champs, na rohu Rue Montparnasse a Boulevard Montparnasse.

13. října v 17:00: Mezi-profesní všeobecné shromáždění u Bourse du Travail[7], zastávka metra „Republic“.

[1] Chérèque – odborový předák francouzkého odborového svazu CFDT (Confédération Française Démocratique du Travail).

[2] Thilbaut – odborový předák francouzkého odborového svazu CGT (Confédération Générale du Travail)

[3] RMI (Revenu Minimum d’Insertion) – sociální dávka určená těm, kteří nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti.

[4] Klasická a oficiální trasa všech odborářských demonstrací v Paříži vedoucí od náměstí Republiky na náměstí Národa.

[5] Ve francouzštině “operations escargots”, doslova „operace šnek”, čili práce šnečím tempem.

[6] UMP (Union pour un Mouvement Populaire, česky Svaz pro lidové hnutí) pravicová a prezidentská strana.

[7] Bourse du Travaile = dělnický dům.