Komentář TV: Leták Internacionalistické komunistické skupiny (IKS) k třídním bojům v tzv. „arabském světě“.
Depuis des semaines et des mois, un fort mouvement secoue le soi-disant « monde arabe », qui n’est rien qu’une partie de l’ensemble du monde du capital. Des pays comme la Tunisie, l’Egypte, le Yémen, Bahreïn, la Libye, la Syrie, etc., des … Continue reading
Po týdny a měsíce v takzvaném “Arabském světě”, který není ničím jiným než součástí globálního světa kapitálu, probíhá mohutné hnutí. Země jako Tunisko, Egypt, Jemen, Bahrajn, Libye, Sýrie, atd., města jako Tunis, Gafsa, Sfax, Kasserine, Káhira, Alexandrie, Suez, Sanaa, Aden, … Continue reading
Since weeks and months a strong movement is taking place in the so-called “Arab world”, which is nothing but a part of the whole world of capital. Countries like Tunisia, Egypt, Yemen, Bahrain, Libya, Syria, etc., cities like Tunis, Gafsa, … Continue reading
Další dva příspěvky k proletářské vzpouře v Egyptě původně publikoval blog Signalfire. První z obou krátkých textů jasně odmítá tvrzení, které do nekonečna omílají média (a které jsme ovšem mohli slyšet i z úst mnoha povstalců), že v Egyptě (stejně jako v zemích Maghrebu, v Jemenu, Jordánsku, Sýrii a dalších) jde o boj za demokracii a lidská práva. Signalfire zdůrazňují, že jsou to stejné obtíže, jakým čelí proletariát na celém světě – především bída a represe – které zažehly egyptskou revoltu a které jsou jejím nejvlastnějším obsahem, a že je jedině skoncování s diktaturou kapitálu a nastolení diktatury lidských potřeb, a nikoli liberální demokracie či občanská společnost, je jejich rozřešením. Druhý příspěvek se dotýká otázky solidarity s bojem egyptského proletariátu. Proti ufňukané humanistické „solidaritě“ jakou předvádí nejrůznější levičáci po celém světě, staví solidaritu internacionalistickou, solidaritu revolučně defétistickou, solidaritu třídního boje. Continue reading
Následující příspěvek je výsledkem dlouhodobé diskuse o úloze násilí obecně a ozbrojeného boje zvláště v proletářském hnutí. Debatovat jsme začali už v souvislosti s prosincem 2008 v Řecku, který před nás postavil otázku vztahu mezi sociální rebelií naší třídy a městskou gerilou. Nutnost řešit tuto otázku jsme pociťovali o to akutněji, že v našem vlastním textu Vzpomínky na budoucnost jsme se jí dotkli jen velmi povrchně, až téměř nekriticky. A zároveň způsob, kterým dané téma pojednávali řečtí soudruzi z Blaumachen a TPTG nám připadal jako neuspokojivý. Jedním z posledních impulsů pro pokračování této debaty, byl útok zápalnou lahví na Řeckou ambasádu v Praze. V komuniké, které jsme obdrželi i my, se k němu přihlásila Rozhněvaná brigáda. Přestože její čin nezpůsobil vážnější škodu ani nevyvolal žádný větší povyk či ohlas, je součástí dané problematiky a konkrétně ji spojuje s českým prostředím. Proto se stal odrazovým můstkem pro zformulování výsledků, k nimž jsme doposud došli. Continue reading
Leták Internacionalistické komunistické skupiny (IKS) se vztahuje k událostem, které již více než měsíc otřásají severní Afrikou. Proletářská vzpoura, která v tomto regionu již dlouho bublala pod pokličkou bídy a represe, a kterou bezprostředně odstartovala sebevražda tuniského proletáře Mohameda Bouaziziho, během posledních týdnů vyvřela na povrch v podobě demonstrací, nepokojů, rabování…, proti stále rostoucím cenám, proti nezaměstnanosti, proti útlaku, proti policii, proti vládě a v konečném důsledku proti státu a kapitálu. IKS zdůrazňuje, že navzdory všemu, co se nám snaží namluvit politici a buržoazní média, jsou to radikální požadavky (vyjadřované s menší či větší intenzitou a srozumitelností) na uspokojení našich skutečných potřeb, požadavky společné všem proletářským bojům na celém světě, které jsou obsahem revolty v Tunisku, Alžírsku, Maroku (a Egyptě a Jemenu). Continue reading
Následující leták podepsaný jako „Autonomní boje“ (Luttes Autonomes) byl napsán a publikován ještě předtím, než se plameny proletářské revolty, po Tunisku, Alžírsku a Jemenu, plně rozhořely i v Egyptě. Jeho obsah tím však neztratil nic na své aktuálnosti. Vyzývat k třídní solidaritě, k solidaritě boje, která se ustavuje proti všem uplakaným humanistickým protestům, bylo, je a bude úkolem všech komunistů-internacionalistů. Propojují-li tedy „Autonomní boje“ vzpouru v Maghrebu s podzimním hnutím ve Francii, odhalují tak jak společný zájem tuniské, alžírské, francouzské a konec konců jakékoli jiné národní i celosvětové buržoazie na potlačení proletářského vzbouření, tak i samotnou podstatu, jež je oběma bojům společná – fakt, že jde o zápas proti kapitálu a jeho státu. Continue reading
Máme novou rubriku a to si žádá vysvětlení. Dosud jsme všechny příspěvky na našem blogu třídili podle tématu, k němuž se vztahovaly, případně podle jazyka, v němž byly publikovány. Ode dneška přibývá i třetí způsob klasifikace a jejím zhmotněním jsou právě „Texty k diskuzi“. Continue reading
Komunisté ze skupiny TPTG se ve svém příspěvku snaží s půlročním odstupem (text byl publikován koncem června 2009) analyzovat řeckou rebelii z prosince 2008. Nejdříve vykládají současnou krizi jako vyústění tendence k nadměrné akumulaci kapitálu a z ní vyplývající krize legitimity kapitalismu a jeho státu. V Řecku došlo během prosince 2008 k explozi nálože připravené právě touto krizí sociální reprodukce. Prekarizovaní pracující a studenti, jedni i druzí často pocházející z druhé generace imigrantů, se stali hybnou silou celé rebelie. Jednalo se tedy především o ty proletáře, kteří nejcitelněji zažívají útok na své životy, a to jak na rovině každodenní reprodukce, tak policejní zvůle (což jsou ostatně jen dvě strany téže mince). Rebelové dokázali vytvořit komunity proletářského boje, v nichž se zrodila potřeba překonat individuální izolaci od pospolitého života, a svojí aktivitou na čas vychýlit poměr sil mezi třídami v náš prospěch.
TPTG se taktéž snaží zodpovědět stěžejní otázku, proč se rebelie rozhodněji neúčastnili stabilní a neprekérní dělníci. Pokoušejí se rozvíjet komunistickou kritiku tzv. ozbrojeného předvoje, i když se zde namísto důsledného pokračování v třídní analýze nevyhnou poněkud moralizujícímu tónu. Vznik “ozbrojeného předvoje” chápou jako něco hnutí vnějšího a v konečných důsledcích jej i poškozujícího – jako jednu z variant krystalizujících politických identit. Ale i ona “nihilistická krvelačnost”, jakkoli je nám její perspektiva, či lépe řečeno ne-perspektiva, vzdálená, je projevem určité fáze řeckého hnutí. Proto je ji třeba vidět v přímé souvislosti a jako pokračování toho, co se v Prosinci odehrálo, a ne jako balvan zavěšený na krku tohoto proletářského hnutí. Přesto nám nezbývá než tento text čtenářům našeho blogu vřele doporučit. Continue reading
