| Čeština | English | Français |
Je to už čtvrt století, kdy 7. března 1991 začalo povstání iráckých proletářů proti válce a ukázalo proletariátu celého světa jedinou možnou cestu jak se jednou provždy zbavit válek. Na druhé straně společenské barikády, jako vždycky, jednaly všechny světové síly kapitálu jako jeden muž, aby zlikvidovaly autonomii naší třídy. Dnes, o dvacet pět let později, válka v tomto regionu zuří dál (v Iráku, Sýrii, Kurdistánu atd.) a všechny buržoazní a etatistické síly více či méně spojené v rozličné koalice (Turecko, Irán, monarchie Golfského zálivu, USA, Rusko, Evropská Unie, Islámský stát, nacionalistické organizace atd.) se víc než kdy předtím mobilizují, aby rozdrtily naši třídu – buď přímo a velmi prozaicky pod deštěm bomb, nebo nepřímo tím, že její boj proti bídě a vykořisťování redukují na x-tou reformu kapitalistických společenských vztahů.
Při příležitosti tohoto výročí znovu publikujeme dva texty, které bilancují mimořádný boj, který v Iráku vzplanul a ukončil tak takzvanou válku v Perském zálivu. Text „Deset dnů, které otřásly Irákem“ poprvé vyšel v roce 1991 a představoval jeden z prvních zdrojů informací v angličtině o povstání v jižním Iráku a v Kurdistánu. Později byl publikován v časopise dnes již neexistující skupiny Wildcat. Druhý text „Dodatečné poznámky o iráckém povstání v březnu 1991“ publikovaný Komunistickou internacionalistickou skupinou (IKS) se pokouší popsat poučení, které si lze z těchto bojů vzít. Mimochodem, pozornosti našich čtenářů doporučujeme i další texty, které IKS publikovala před, během a po válce v Perském zálivu – odkrývají celé bohatství třídního boje v této oblasti.
Rádi bychom zdůraznili především poučení vyvstávající z povstání v Sulajmániji. Tehdy, když se již povstání stalo faktem, šlo o to – stejně jako ve všech povstáních naší třídy během dějin – jak rozvinout revoluci do všech aspektů společenského života a jak se vyhnout tomu, aby byla sociální revoluce konfiskována tím, že se transformuje prostě v politickou „revoluci“, v pouhou výměnu vlády. Události v Iráku neukazují jen na reálnost rozporu kapitalismus versus komunismus, ale také odhalují jeho budoucnost. Všude sílí nelidskost kapitalismu. Jako alternativa ke skutečné krizi kapitalismu se všude nabízí válka. A všude se musí rozvinout a narýsovat komunistická reakce na permanentní diktaturu kapitalistických společenských vztahů. Continue reading