V sobotu 10. 1. 2009 zahájili radikální reportéři a novináři okupaci sídla Svazu aténských novinářů denního tisku (ESIEA), který funguje jako kontrolní instituce žurnalistiky v celém Řecku. Novináři vyzvali k sérii všeobecných shromáždění, které by otevřely debatu o povaze vysílání a podávání informací o nepokojích z prosince 2008 a jejich důsledcích a problémech s tím spojených. V pondělí 11. 1. svolalo Shromáždění osvobozeného ESIEA diskusi o „spektáklu“ a způsobech jak mu v žurnalistice čelit.
Tisíce protestujících, které v pátek 9. ledna zaplnily ulice Řecka, potvrdily, že oheň se nepovede zadusit ani kulkami a kyselinou sírovou proti aktivistům, ani ideologickým terorismem šířeným v posledních dnech médii. Stát mládeži a pracujícím znovu odpověděl surovou represí. Policie, povzbuzená požadavky na nulovou toleranci, které se objevily v médiích, a rozkazy svých nadřízených, mohla zaútočit chemickými látkami, použít násilí a zatýkat kohokoliv, kdo se k ní přiblížil.
Když se útlak státu obrátí i proti pracujícím, novinářům, fotografům a právníkům, kteří jsou v ulicích proti straně vrahů, jako se to stalo 9. ledna, je ještě jasnější, že vzpoura minulý měsíc nastolila otázku důstojnosti před všechny, jejichž přežití závisí na námezdní práci. Někteří z nás, zaměstnanci médií a studenti, se rozhodli reagovat tak, že se postavili na stranu vzbouřenců. Jsme aktivní: účastníme se jejich boje jako pracující a připojujeme se k jejich boji prostřednictvím každodenního zápasu na našich pracovištích. Našim hlavním cílem je zabránit šéfům, aby nám vnucovali svoje názory na události, jako se stalo například v případě fotografa Kostase Tsironise, který byl propuštěn z deníku „Eleftheros Typos“ („Svobodné noviny“) za to, že vyfotil policajta, který mířil zbraní na lidi den po vraždě 15letého Alexandrose Grigoropoulose.
Neděláme si žádné iluze, že se média, klíčový aparát státu, nepokusí přinutit lidi, aby opustili ulice a šli domů. Udělají pro to všechno a víme to velmi dobře, neboť v médiích pracujeme. Vidíme též, že, dokud budeme zticha, vrcholoví novináři dokážou akorát tak podporovat zrušení univerzitního azylu a představu o dvou táborech demonstrantů (násilničtí „zamaskovaní” versus „pokojní“).
Jsme s rebeli. Jedním z důvodů je i naše každodenní zkušenost s vykořisťováním na pracovištích. Tak, jako v každém jiném odvětví, i v mediálním průmyslu musíme čelit důsledkům, které přináší nejistá, případně neplacená práce, úkolová práce, přesčasy a všechny další projevy rozmarů šéfů. A v poslední době zažíváme pod hrozbou přicházející ekonomické krize i stupňující se propouštění a strach z něj.
Stejně jako všichni pracující, i my máme zkušenost s pokrytectvím a zradou ze strany odborů. Svaz novinářů (ESIEA) je institucí, která se staví proti pracujícím, co vyzývají k odporu proti šéfům, poukazují na vytváření zásadních vnitřních rozkolů a fragmentace práce a prosazují vytvoření jednotného odborového svazu v novinářském sektoru. Ve snaze odloučit pracující v médiích od ostatních pracujících se ESIEA ve skutečnosti stává odborovým svazem prosazujícím zájmy zaměstnavatelů a jejich základním mechanismem podpory, jak jsme mohli vidět, když se 10. prosince 2008 odmítla zúčastnit generální stávky.
Proto jsme se jako iniciativa námezdně pracujících, neplacených, nedávno propuštěných pracujících a studentů v médiích, rozhodli obsadit budovu ESIEA, aby jsme vyjádřili tyto skutečnosti a projevili solidaritu s rebelující společností:
Za svobodu informací, proti ideologické propagandě našich šéfů v médiích
Za sebeorganizovanou a demokratickou přímou akci ze strany všech pracovníků v médiích, proti útokům, kterým čelí každý z nás
V solidaritě s bojovnou odborářkou Konstantinou Kunevou
Za okamžité propuštění všech zatčených během nepokojů
Nemáme žádné obavy z propuštění; šéfové by se měli bát našich stávek
Z obsazené budovy ESIEA, 10.1.2009
