V noci 13. ledna 2009 explodovalo zápalné zařízení složené z plynových bomb a benzínu u vchodu na (policejní) komisařství v Evomos (v soluňském kraji) a poškodilo okna, fasádu a ventilační systém. Krátce nato policie zatkla 26letého anarchistu Iliase Nikolau, který žil nedaleko odtamtud. Na Iliase byl společně s Dimitrou Sirianu a Kostakisem Halazasem před rokem vydán zatykač v souvislosti se stejným případem jako na Vaggelise Botzatzise (obvinění z několika žhářských útoků). Vaggelis byl podmínečně propuštěn 13. října 2008. 14. listopadu během hladovky v řeckých věznicích zbylá trojice přišla v doprovodu asi stovky soudruhů na soluňské komisařství. Den nato soudce rozhodnul, že na soud mohou čekat na svobodě. Dnes je Ilias obviněn z „výbuchu“ (těžký zločin), „výroby“ bomby a „provedení“ útoku (lehčí zločiny). Ilias obvinění popírá a nepřiznává ani, že byl „dopaden při činu“. Policie podnikla razii v domě jeho rodičů, u něj v práci a vtrhla i do domu jeho babičky, který je mimo město. Ilias byl umístěn do věznice Amfissa. Zde uveřejňujeme dopis, který napsal, neboť se v něm staví na stranu proletářské vzpoury, proti snahám buržoazie a jejích sociálně demokratických lokajů o obnovu sociálního smíru. Proti levičáckému a odborářskému reformismu a pacifismu, který proletáře znovu vtahuje do demokratické pasti, volá po sociální válce, avšak bez jasné perspektivy ozbrojeného povstání a sociální revoluce.
Ráno 13. ledna jsem byl zatčen na západ od Soluně a obviněn z exploze, k níž došlo u komisařství městské policie. Stalo se tak rok poté, co bylo proti mně a třem mým soudruhům v listopadu 2007 vyfabrikováno neuvěřitelné obvinění. Toto obvinění dostalo jednoho z nás do vězení a tři další donutilo k útěku. Hon na čarodějnice začal. Prožili jsme poměrně teplý prosinec a stav, který jasně ukazuje na absenci sociálního smíru. Sociální smír žije jen v představách těch, kdo nedokážou pochopit, že realitu charakterizuje permanentní občanská válka s revoluční stranou, která se bouří proti této demokratické obludnosti. Vztek nahradil strach a namísto souhlasu se objevila negace. Měsíc prosinec jakožto znamení časů, které přijdou, velice jasně oddělil ty, kdo přiživují Moc, udržují ji a brání, od těch, kdo proti ní bojují. Dnes není čas s nostalgií hledět na popel, který povstání zanechalo na své cestě. Musíme pochopit a vyjádřit znamení přítomnosti i budoucnosti. Znamení, která již existují, i které teprve přijdou. Znamení neutuchající sociální války. Chceme-li prožívat tyto chvíle negace, vzpoury a důstojnosti, musíme odhodlaně a organizovaně ozbrojit své ruce a touhy. Jsem proti těm, kdo se domnívají, že manifestace a pacifistický protest něco změní, protože jsou již teď mrtví. Vláčí své mrtvoly po ulicích, do odborů a do přepychových kanceláří svých šéfů. Stavím se na stranu těch, které vede důstojnost, a přidávám se k těm, kdo pociťují neměnnou touhu narušit a zničit tento obrovský hřbitov. Vězení je jen dalším krokem ke vzbouřenci. Krokem k uvěznění. Všem, kdo si myslí, že mne zlomili, že nás zlomili…
Pro mne i mé soudruhy to funguje přesně opačně! Protože, dokud tu budou váleční zajatci, budeme pokračovat v boji. Posílám vřelé a vzbouřenecké pozdravy mým soudruhům a revolucionářům všude na světě.
Svobodu všem vězňům ze vzpoury. Svobodu Jannisi Dimitrakisovi, Polisi Georgiadisovi a Jorgusi Vutsi-Vogiatzisovi a všem rukojmím demokracie.
Ilias Nikolau, věznice Amfissa, 19. ledna 2009
