Překladatelské kontra-síť Contra Info, která je podepsaná pod následujícím mini textem, začala jako „pokus překládat a rozšiřovat jednak zprávy o pokračujících sociálních bojích v Řecku do co nejvíce jazyků, jednak informace z mezinárodní reality sociální války do řečtiny“. Dnes, po více než dvou letech existence, redefinovala svou činnost jako „překládání a šíření zpráv z celého světa do různých jazyků.“ Na http://contrainfo.espiv.net/ najdou čtenáři texty v řečtině, angličtině, francouzštině, němčině, italštině, španělštině, portugalštině, srbochorvatštině, turečtině, arabštině a finštině. Proč? Protože, jak věří soudruzi z Contra Info „ohně vzdoru v centrech i na periferiích kapitalistického světa plápolají stále silněji a všechny kontra-informační prostředky by měly na celém světě posílit, aby naplnily potřeby místních hnutí, a nepřátelsky se postavily propagandě režimních médií, která slouží globální moci. (…) Síť Contra Info nechce soupeřit s existujícími vícejazyčnými projekty, které působí v rámci anarchistické/anti-autoritářské/libertinské perspektivy, ale spíše doplnit aktivní, radikální a militantní kontra-informační prostředky tak, že nabízí svou multilingvní infrastrukturu utlačovaným a povstalým celého světa, aby dala hlas opomíjeným sociálním bojům a zaujala solidární postoj s revoltujícími.“ Krátce, Contra Info je informační guerilla, která míří na kapitál nejen na úrovni národního státu či jednoho jazyka, ale z hlediska globálního revolučního hnutí.

V tomto duchu se ostatně nese i jejich krátký příspěvek „Globální vlastenectví, ‘lyrické drama’ po 12. únoru 2012“: jde v něm o ostré odmítnutí jakéhokoli druhu vlastenectví v třídním boji, otevřené v podání nacionalistů a fašistů, i to skryté v režii reformních proudů v hnutích jako je třeba 99%.

***

Globální vlastenectví, „lyrické drama“ po 12. únoru 2012

Mnozí účastníci celosvětových akcí a protestů týkajících se posledního vývoje situace v Řecku užívali údajně populární, nicméně populistické heslo: „Všichni jsme Řekové“. Jaké uvažování toto heslo vyjadřuje a jaký vliv (přímý či nepřímý) má na ty, kteří se účastní bojů v Řecku?

Někteří lidé pravděpodobně pociťují jistý druh soucitu s „trpícími Řeky“ či dokonce obavy z toho, co jim samotným přinese blízká budoucnost. Především masmédia a sociální sítě je (nesprávně) informují o strachu nahánějícím faktu, že Řecko sužují „nespravedlivá a nedemokratická“ úsporná opatření a brutální škrty. Jeden z nejznámějších anglických citátů (připisovaný P. B. Shelleymu, z jeho „Hellas, lyrické drama“ z roku 1821) snad na celosvětovou politickou scénu znovu uvedl politický marketing či tvůrci vlasteneckých hesel. Ať už to bylo jakkoli, tento výrok byl široce a veřejně připomínán v sociálních médiích a následně i v ulicích. A s tím spojená masová propaganda se tak dnes dále stupňuje a je často doprovázená takovými symboly, jako jsou národní vlajky, postavy z antického Řecka atd. Různé entity (počínaje krajní pravicí až po reformistickou či vlasteneckou levici) stále propagují „solidaritu“ s řeckým lidem, který identifikují z hlediska národnosti, z hlediska občanství, i když se specifickými kořeny. Toto heslo samozřejmě vyjadřuje nacionalistický pohled a nekončí jen u toho, že lapá do pasti ty, kteří přijali onu sračku „všichni Řekové“ v projektu národní jednoty, ale také se přidává k propagandě státních médií, která očerňuje a žaluje jakýkoliv radikální politický subjekt aktivní v sociálních bojích na území kontrolovaném řeckým státem i mimo něj.

Místo toho, toho, aby zničili těsné přihrádky, jimiž nás kapitalistický systém omezuje, místo toho, aby vyvedli věc revoluce z limitovaného boje, naivní příznivci tohoto omylu „všichni jsme jedné národnosti“ zůstávají v zajetí reakčního hnutí, které může systém snadno integrovat a kontrolovat. Proto neoliberální a ultrapravicové síly uvítaly takovou vlnu podpory jako „optimistickou“, zatímco neonacisté téměř nerušeně zintenzivňují svou volební kampaň rasistické nenávistí napříč Řeckem, kampaň, která se také zaměřuje na všechny Řeky…

V této části světa, tak jako v mnoha dalších, stát a šéfové tvrdě napadají utiskované. Finanční a společenské elity vedou nelítostný útok proti nejzranitelnějším částem společnosti a svlékají tak buržoazní systém z jeho „demokratických“ zástěrek, kterými se zaštiťoval z „taktických“ důvodů, aby potlačil, udusil či pacifikoval každý možný protiútok. Lidé za hranicemi vidí, jak do ulic řeckých měst vychází stále víc a víc demonstrantů, z nichž mnozí odmítají protestovat mírumilovně a přímo napadají ty struktury, které naše životy mění v pouhé přežívání.

Kdykoli je podpora bojujícím založena na abstraktní bázi národnosti, podává tento reprodukující se vlastenecký model pomocnou ruku státu a nadnárodním šéfům v jejich snaze zadusit zostřující se sociální boje, pomocnou ruku v jejich úsilí dovršit či znovu upevnit to, co se snažíme zničit: sociální smír. Takový postoj navíc poskytuje „přístřeší“ národní jednoty mnoha velmi různorodým skupinám protestujících. Nic nemůže překonat kontrasty lépe než národní jednota: velký ideál, který sjednocuje lid vedle neexistujícího vnitřního či vnějšího nepřítele či nebezpečí. A každá autorita používá tyto zbraně v čase nepokojů a vzpour, v době napětí, jež často vykazuje charakteristiky občanské války.

Nic nás nemůže dát dohromady s těmi, kteří nás utlačují a vykořisťují. Žádná hranice nemůže zadržet naše sny. Žádná vlajka suverénního státu nemůže ani vzdáleně odrážet naše boje. Pro nás, anarchisty/libertiny, nejen v Řecku ale po celém světě, je nejsilnějším sjednocujícím faktorem skutečnost, že žijeme v tom samém kontextu všeobecného vyvlastnění, že jsme si toho vědomi a že plamen naší touhy po svobodě plápolá a bude plápolat tak dlouho, jak budeme živi, až do doby, kdy individuálně i kolektivně odhodíme zvyky, jednání a způsoby myšlení, které nám tolik let vnucovali, do okamžiku, kdy jednou provždy odstraníme stát a jeho zákony, kapitál a jeho struktury. Bacil vlastenectví je na této naší cestě překážkou, která musí být nepřetržitě potírána.

Proto každá podpora demonstrovaná prostřednictvím přitažlivých a stravitelných „hesel“ vede k opačnému efektu, než je cíl povstání. Navíc taková podpora ukazuje jako škodlivá pro samotný pocit solidarity mezi utlačovanými. Už se dále nemůžeme dívat na to, jak je solidarita proměňována na podporu národnímu uvědomění. Solidarita je naše zbraň a v nepřetržitých bojích proti moci ji bráníme uvnitř i vně vězeňských zdí.

Nejsme ani nacionalisté ani vlastenci.

Jsme vlastizrádci, kteří chtějí rozšířit vzpouru.

PROTI VŠEM STÁTŮM A VLASTEM