Od chvíle, kdy Nelson Mandela zemřel, zasypávají nás buržoazní média obscénní ideologickou propagandistickou kampaní: brečí a vyzývají nás, abychom i mi brečeli nad „ztrátou tak velkého muže“, který celý život usiloval o „lidskou důstojnost“. Ale skutečnost je o mnoho prozaičtější a prostě a jednoduše nechutná: všichni ti buržousti, od politiků po umělce, od podnikatelů po novináře, od ekonomických lídrů po vojáky, od ultra-liberálů po protekcionisty, od levice po pravici, všichni tito sluhové a uctívači státu, kapitalistického státu, ti všichni brečí nad smrtí jednoho z nich.

I “obyčejného člověka” vybízejí, aby se účastnil této show v uniformě „užitečného idiota“, kapitálu tak drahého. Klíčem k ovládání, utlačování i odcizení je, aby se ovládaní podíleli na svém ovládáni, aby se utlačovaní podíleli na svém utlačování, aby se odcizení podíleli na svém odcizování. To vše na vyšší úrovni abstrakce umožňuje a zajišťuje rozšířenou reprodukci kapitalistických společenských vztahů, extrakci nadhodnoty jako výsledku povinnosti moderních, námezdních otroků pracovat, což v důsledku umožňuje a zajišťuje další reprodukci vykořisťování…

„Konec apartheidu“ a nástup „černé většiny“ k moci v Jihoafrické republice nebyly výsledkem nějakého dobrého skutku kapitalistů, ale představovaly důležitý okamžik nevyhnutelného a historického procesu reforem systému vykořisťování člověka člověkem (bílého či černého), vykořisťování jedné třídy druhou. Kapitalismus byl vždy nucen reformovat svůj výrobní způsob, aby zachoval diktaturu hodnoty jako takovou proti potřebám lidstva.

Níže zveřejňujeme příspěvek z roku 1991, jehož autorem je Subversion (dnes už neexistující skupina založená v Anglii). S autory tohoto textu, který jsme přeložili do češtiny a francouzštiny, sdílíme obecný rámec kritiky, máme však některé výhrady k některým výrazům. My sami nikdy nepoužíváme termín „státní kapitalismus“ (jak se objevuje v textu) či „znárodnění“ ve smyslu „přímé kontroly státu“. A jak jsme napsali v jednom z našich předcházejících textů, stát není ani „aparát“, ani „instituce“, ani jednoduchá „struktura“, ani prostě „vláda“. Stát je sociální vztah a právě proto nemůže být jiný stát než stát kapitalistů, kapitalismus organizovaný jako stát. V žádné třídní společnosti za současného stavu věcí neexistuje žádná kapitalistická společnost, která by se neorganizovala jako stát a žádný stát, který by nebyl kapitalistický. Státní kapitalismus neexistuje, stejně jako neexistuje kapitalismus bez státu a (v současnosti) stát bez kapitalismu.

A konečně, způsob, jakým se v tomto textu Subversion vyrovnává s otázkou pojetí komunismu, nám připadá velmi limitovaný. Pro nás samozřejmě komunismus není pouhou budoucí společností, ale také hnutím, procesem, dynamikou negace všeho, co tvoří současnou společnost. V tomto smyslu proto proletariát, který povstane a osvobodí lidstvo, pouze nevezme „výrobní prostředky – továrny, doly, půdu atd. – do svých vlastních rukou, bude je spravovat kolektivně a pro kolektivní potřeby společnosti“, ale tento proces bude představovat také všeobecné zpochybnění toho, co vyrábět, jak vyrábět a za jakým účelem. Proto se nebude jednat o nějakou formu lidštějšího či sociálnějšího kapitalismu, ale o proces totálního popření, převratu ve všem, co až dosud existovalo.

Níže publikovaný text Subversion můžete v originále najít na webu http://www.reocities.com/Athens/Acropolis/8195/bestof8.html, kde jej uvádí následující anotace: „Významného stádia v procesu popsaném v ‘Mandela versus dělnická třída’ ze Subversion č. 3 bylo dosaženo v době (…), kdy se Nelson Mandela stal prezidentem JAR. Pro nás nicméně ta nejdůležitější fáze teprve přijde. Až ANC nevyhnutelně selže v plnění svých slibů o pracovních místech, bydlení a vzdělání, a až se stane zřejmým, že dlouho očekávaný a slavnostně ohlašovaný příchod ‘demokracie’ ve skutečnosti nic nezměnil na životě dělnické třídy v Jihoafrické republice, kdo se stane terčem frustrace, deziluze a hněvu?“ Tento text naleznete i na webových stránkách http://libcom.org/library/mandela-v-working-class a http://www.freecommunism.org/mandela-vs-the-working-class.

***

Mandela versus dělnická třída (Subversion, 1991)

Pokud jste si mysleli, že Nelson Mandela byl velký hrdinný vůdce utlačovaných mas v Jižní Africe, že jako Ježíš povstal po 27 letech z mrtvých, připravený vést právě ony masy když už ne k věčnému životu, tak alespoň ke svobodě teď a tady, možná teď trochu znejistíte.

Nic nemůže být dál od pravdy. Mandela, jenž odsuzoval bojkot škol a „nařizoval“ studentům návrat do lavic. Mandela, jenž podporoval užití represivních sil JAR, aby zastavil nepokoje. Mandela a de Klerk, kteří se navzájem vychvalují do nebe. A tak dále, a tak dále. O co tu vlastně jde?

Pokud vás tohle všechno překvapuje, pak jste si pravděpodobně neuvědomili, o čem byl a je Africký národní kongres (ANC). ANC vždycky byla kapitalistická organizace.

Boj v Jihoafrické republice

Pracující třída v JAR je pravděpodobně nejsilnější na africkém kontinentu a v posledních letech ukazuje svou sílu víc a víc.

Velké stávky probíhaly v uhelných a zlatých dolech, v nemocnicích a na železnici. K nim je třeba připočítat odpor v táborech squatterů, stávky proti nájmům a bojkoty škol. Všechny tyto boje jsou zářným příkladem pro pracující na celém světě a ukazují, že proletáři v Jižní Africe jsou mezi nejpokročilejšími, co se bojovnosti týče. Čelí však vážné hrozbě ze strany ANC.

Třídní podstata ANC

ANC je jednou z mnoha podobných skupin na světě, která, stejně jako OOP (Organizace osvobození Palestiny), IRA, SWAPO (Lidová organizace jihozápadní Afriky), Sandinisté atd., prohlašuje, že bojuje proti útlaku a za „národní osvobození“. Všechny tyto organizace jsou jen a pouze současnými obdobami národnostních buržoazně demokratických hnutí z historického období Francouzské revoluce. V té době potřebovaly vznikající kapitalistické síly ideologii, která by obyvatelstvo připoutala k vládnoucí třídě. A našly ji právě v myšlence „národa“ – jednotě vládnoucích a ovládaných, utlačovatelů a utlačovaných, kapitalistů a pracujících, kteří, protože žijí ve stejné oblasti a mluví stejným jazykem, údajně tvoří jednotný celek s jediným zájmem.

Největší podvod v dějinách

Co se kapitalistů týče, funguje to velmi dobře. Ideologie nacionalismu vždycky znamenala, proletariát přijal cíle a zájmy svých vykořisťovatelů, kapitalistické třídy, jako by byly jeho vlastní. Jde patrně o největší podvod v dějinách.

Dnes kapitalismus vládně celému světu, stále však existují konflikty mezi konkurenčními kapitalistickými silami, malými či velkými, mezi zeměmi i mezi jednotlivými frakcemi uvnitř jedné země. Slabší kapitalistické frakce používají staré známé lži o demokracii a „národním osvobození“, obvykle v kombinaci s politikou kapitalistické levice – znárodněním, tj. přímou kontrolou státu, což je právě rétorika skupin jako ANC, OOP atd.

Normálka

Když se tyto frakce dostanou k moci, výsledek je vždycky stejný. Pokračují ve spravování kapitalismu a vykořisťování pracující třídy.

Když se k moci dostali MPLA (Lidové hnutí za osvobození Angoly), Frelimo (Mozambická osvobozenecká fronta), Zanu (Africká národní jednota Zimbabwe) či Sandinisté, masy vždy zjistily to samé, co po Franclouzské revoluci – „plus çà change, plus c’est la même chose“ (čím dál se věci mění, tím víc zůstávají stejné).

A až se ANC dostane k moci, bude to to samé, až na to, že v případě ANC je to o něco jasnější než jindy. To proto, že zájmy této politické strany v tomto okamžiku dějin přesně zapadají do zájmů Národní strany.

Mene mene tekel uparsin¹

Rostoucí světová ekonomická krize zasáhla JAR velmi tvrdě – především od té doby, co velká část mezinárodní kapitalistické třídy zahájila kampaň sankcí (to vše proto, že spatřila právě onen nápis z nadpisu na zdi režimu apartheidu a chce se dobře zapsat u nerasového režimu, jehož nástup je už jen otázkou času). Chytřejší a pokroková frakce bílé buržoazie, reprezentovaná především Národní stranou, si uvědomuje, že nerasový kapitalismus je nutný – a protože to je i cílem ANC, právě odtud pramení jejich stále kamarádštější vztah.

Pro proletariát v Jižní Africe, stejně jako kdekoli jinde na světě, žádná forma kapitalismu, jakkoli atraktivní rétoriku používá, nezmění vztah mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými – půjde jen o výměnu jedné části vykořisťovatelů za jiné.

Proletářská alternativa

Pracující třída se nesmí nechat oblafnout tou verzí kapitalismu, jenž jí nabízí ANC. Naše třída se může osvobodit jedině tak, že zruší námezdní práci jako takovou a vezme výrobní prostředky – továrny, doly, půdu atd. – do svých vlastních rukou, bude je spravovat kolektivně a pro kolektivní potřeby společnosti. To je základ toho, čemu říkáme komunismus. Mnozí si pod termínem komunismus představují státní kapitalismus, tak jak existoval ve Východním bloku. My však máme na mysli beztřídní společnost bez národních hranic, bez nerovnosti či útlaku, společnost, kde peníze, trhy a zbožní výroba byly zrušeny a nahrazeny výrobou podle potřeb, k níž mají přístup všichni.

Bude to první skutečně svobodná společnost v dějinách. Aby dosáhl tohoto ryzího osvobození, musí proletariát rozhodně bojovat proti všem frakcím kapitálu. ANC je jen další banda kapitalistů, kteří proti nám stojí.

Pryč s de Klerkem, pryč s Mandelou.

Ať žije komunistická revoluce.