Deklarace

Naše dějiny si buď určíme sami, nebo si je necháme určit bez nás.

My, manuálně pracující, zaměstnanci, nezaměstnaní, brigádníci, místní nebo přistěhovalci, nekoukáme jen pasivně na televizi. Od zavraždění Alexandrose Grigoropoulose v sobotu v noci se účastníme demonstrací, střetů s policií, obsazování center či čtvrtí. Znovu a znovu musíme opouštět práci a své denní povinnosti, abychom vyšli do ulic společně se středoškoláky, vysokoškoláky a dalšími bojujícími proletáři.

ROZHODLI JSME SE OBSADIT BUDOVU GSEE

• Abychom ji změnili v prostor pro svobodné vyjadřování a setkávání pracujících.
• Abychom rozbili mediální mýtus, že pracující se střetů neúčastní a že běsnění těchto dní je záležitostí nějakých 500 „zakuklenců“, „chuligánů“ nebo ještě další pohádky. Pracující jsou na televizních obrazovkách líčeni jako oběti těchto střetů, zatímco ke kapitalistické krizi, která v Řecku i na celém světě vede k nesmírnému propouštění, se média a jejich manažeři staví jako k „přirozenému fenoménu“.
• Abychom podrobili kritice a demaskovali úlohu odborové byrokracie v podrývání dnešního povstání a nejen v něm. GSEE a celý odborový mechanismus, který ji po desítky a desítky let podporuje, podrývá boje, prodává naši pracovní sílu za drobky, udržuje systém vykořisťování a námezdního otroctví. Stanovisko GSEE z minulé středy je poměrně výmluvné: GSEE zrušila plánovanou demonstraci stávkujících a uspořádala jen krátké shromáždění na náměstí Syntagma, přičemž se zároveň postarala o spěšný rozchod lidí z náměstí, neboť se bála, že by se mohli infikovat virem povstání.
• Abychom vůbec poprvé tuto budovu otevřeli – v návaznosti na otevírání společnosti, které vyvolalo samo povstání. Budovu, která se postavila za naše příspěvky, budovu, kam jsme nesměli. Po celé ty roky jsme náš osud svěřovali všemožným spasitelům a nakonec jsme ztratili důstojnost. Je na čase, abychom my, pracující, sami přijali zodpovědnost a přestali doufat v moudré vůdce nebo „schopné“ zastupitele. Musí zaznít náš vlastní hlas, musíme se scházet, hovořit spolu, rozhodovat se a konat. Proti generálnímu útoku, kterému čelíme, je vytváření odporu „zdola“ tou jedinou cestou.
• Abychom propagovali myšlenku sebeorganizace a solidarity na pracovištích, bojové výbory a zdola vycházející kolektivní postupy, které odstraní byrokratické odboráře.

Celá ta léta snášíme bídu, kuplířství, násilí v práci. Zvykli jsme si počítat naše zmrzačené a mrtvé – tzv. „pracovní úrazy“. Zvykli jsme si přehlížet zabíjení přistěhovalců – našich třídních bratrů. Už nás unavuje žít v úzkosti, zda dostaneme mzdu, dávky a důchod, který se dnes jeví jako vzdalující se sen.

Bojujeme, protože nechceme svůj život nechat v rukou šéfů a odborových zastupitelů, a stejně tak nenecháme žádného zatčeného povstalce v rukou státu a soudního mechanismu.

OKAMŽITÉ PROPUŠTĚNÍ ZADRŽOVANÝCH

ZATČENÍ NESMĚJÍ BÝT OBVINĚNI

SEBEORGANIZACI PRACUJÍCÍCH

GENERÁLNÍ STÁVKU

DĚLNICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ V „OSVOBOZENÉ“ BUDOVĚ GSEE

Středa 17. prosince 2008, 18:00
Všeobecné shromáždění povstalých dělníků

Na transparentu, který vyvěsili na fasádu budovy, stálo:

Od pracovních „úrazů“
k chladnokrevným vraždám
Stát – Kapitál zabíjejí

Ne stíhání
Okamžité propuštění
zatčených

GENERÁLNÍ STÁVKU

Sebeorganizace pracujících
se stane hrobem šéfů

Všeobecné shromáždění povstalých dělníků