Prohlášení ze dne 30. prosince 2008
„Dnes jsme obsadili Odborové ústředí v Soluni, abychom se tak postavili na odpor státnímu útlaku, který se projevuje vraždami a terorismem namířenými proti pracujícím lidem. Okupujeme Odborové ústředí a maříme chod jeho administrativy. Nemaříme však chod svazů prvního stupně – naopak na ně a na pracující lidi apelujeme, aby se přidali k tomuto společnému boji.“
Okupace Odborového ústředí v Soluni pokračuje.
Na dnešním (30. prosince) shromáždění obsazeného Odborového ústředí došli jedinci s různým politickým zázemím, členové odborů, studenti, přistěhovalci a soudruzi ze zahraničí k tomuto společnému rozhodnutí:
- Pokračovat v okupaci
- 31. prosince ve 12 hodin uspořádat před ústředím shromáždění lidí na znamení solidarity s K. Kunevou
- Organizovat informační a osvětové akce v městských částech
- Uspořádat v ústředí hudební představení, které bude benefitem pro Konstantinu
- Na Nový rok uspořádat v ústředí Den boje s otevřeným shromážděním v 18:00.
Konfrontovány s hrubým a nepokrytým státním násilím a útlakem zaměřeným proti dělnickým bojům a skrytými, leč o nic méně nepřátelskými, mafiánskými machinacemi zaměstnavatelů, odborové svazy kontrolované po celé zemi Odborovými ústředími – mezi nimi i tím soluňským – nedělají nic, jen koktají cosi jako, „snažíme se pro naše členy a ostatní pracující lidi demokraticky dosáhnout plné sociální a ekonomické parity,“ jak se ostatně říká i v jejich statutárních dokumentech.
Tytéž stanovy pokračují: „Řecká Odborová ústředí byla založena, aby sjednocovala místní svazy pracujících a tak chránila ekonomické, profesní a sociální zájmy svých členů. Na základě těchto profesních a sociálních zájmů představitelé Odborových ústředí bojují za vyšší mzdy a lepší životní a pracovní podmínky.“ V celém tomto dokumentu není ani zmínka o podvrácení a negování příčin nerovnosti a bídy a hierarchických struktur ve společnosti. Jejich orientace je zřetelně oportunistická a směřuje k jakémusi vágnímu „zlepšování“ podmínek vykořisťování.
V tomto smyslu jsou tzv. „organizované odborové hnutí“ a jeho bossové zásadními spolupachateli prodlužování závislosti a potlačování dělnického/syndikalistického hnutí, protože je vmanipulovávají do logiky „řešení“ problémů na základě mdlých, marných a částečných požadavků, které jsou – soudě podle jejich výsledků – nakonec pro život pracujících škodlivé: postavení pracujících lidí se nezlepšuje, ale významně zhoršuje. Prekérnost, „pružné“ pracovní vztahy, „pronajímání“ dělníků, žádná skutečná reakce na zločiny, kterým šéfové říkají „pracovní nehody“…
Mnohonásobně roztříštěné řecké odborové hnutí na druhou stranu nemůže jít a ani nepůjde proti vládě a klientelistickým stranicko-politickým mechanismům, které se navzájem doplňují při prodlužování moci a nerovnosti. Svědčí o tom i dnes obvyklý postup odborových bossů, kteří svoji „úspěšnou“ odborářskou kariéru kapitalizují nějakým tím vládním postem nebo křeslem na ministerstvu či v nějakém korporátním poradním orgánu.
Všeobecné konfederace a Odborová ústředí jsou dnes v Řecku integrálními akcionáři mocenského režimu. Jejich řadoví členové a pracující obecně se k nim i jejich vůdcům musí obrátit zády a zvolit si cestu nezávislých dělnických a syndikalistických svazů, aby vzniknul autonomní pól boje, který si budeme sami řídit, mimo strany a mechanismy.
Odborové ústředí v Soluni je druhé největší v Řecku. Je tvořeno 275 svazy 1. stupně v prefektuře Soluň a regionu Střední Makedonie. Ústředí zdánlivě zastupuje 350 000 pracujících lidí, z nichž 300 000 pracuje ve městě Soluň. Viděl kdy někdo alespoň 100 000 z nich, jak se v ulicích něčeho dožadují? Nikdy! Proč? Je to prosté: pracující lidé sami velice dobře vědí, že pod vedením odborových ústředí nedělají nic jiného, než že hrají systémovou hru bossů z ústředí.
Až si pracující lidé uvědomí svoji moc a vymaní se z logiky, v jejímž rámci se nechávají zastupovat komplici šéfů, pak si znovu získají své sebevědomí a při další stávce jich tisíce zaplní ulice.
Stát se svými gorilami vraždí lidi
Odpor – Sebeorganizace – Boje bez poručníků – Sociální sebeobrana
Solidaritu s imigrantkou a odborářkou Konstantinou Kunevou
