Překladatelské kontra-síť Contra Info, která je podepsaná pod následujícím mini textem, začala jako „pokus překládat a rozšiřovat jednak zprávy o pokračujících sociálních bojích v Řecku do co nejvíce jazyků, jednak informace z mezinárodní reality sociální války do řečtiny“. Dnes, po více … Continue reading
Následující příspěvek se vrací k drobné události z března letošního roku. Jak si můžete přečíst v jeho první části – Komuniké – aktivisté Skupiny Krondštat napadli společný mítink Komunistické strany Francie (PCF) a Komunistické strany Řecka (KKE) a její odborové … Continue reading
Přinášíme leták od řeckých soudruhů, který je sice z března 2012, avšak s ohledem na rekordní volební úspěch fašistické strany Zlatý úsvit, je téma nacionalismu, rasismu a parastátních bojůvek, ke kterému se soudruzi ve svém letáku vyjadřují, stále aktuální (a … Continue reading
Dým nad centrem Athén, vypáleným v neděli 12. února 2012, se už možná rozplynul, srážka řeckého proletariátu s kapitálem však má k takovému konci daleko. Krátká reflexe událostí z víkendu 11.–12. února 2012 „Nic neskončilo. Všechno teprve začíná” nám připadá … Continue reading
Překladem tohoto letáku od řeckých komunistických skupin Blaumachen a TPTG se znovu vracíme k prosincové vzpouře. Samotný leták byl šířen během třetího týdne třídních nepokojů, ale dostal se nám do rukou teprve velmi nedávno. Podle našeho mínění postihuje proletářský charakter mnohem lépe než pozdější společná analýza těchtýž skupin (“Jako zima o tisíci prosincích”), neboť jde hlouběji než ke konstatování (jak TV tvrdila ve svém vlastním analytickém textu), že se jednalo o proletářskou vzpouru a k jejímu popisu. Nicméně i on jen pojmenovává pravým jménem to, co už se děje, ale neukazuje proletářům, co budou nuceni udělat, aby “již nikdy nedošlo k návratu do normálu”, tedy perspektivu komunistické revoluce.
Níže naleznete první prohlášení okupace rektorátu Aristotelovy univerzity v Soluni (AUTh). Ta probíhá od 16. března 2009 a je namířena specificky proti pronajímání pracovních sil od agentur na vysokých školách i všude jinde. Byť se jedná o kritiku jedné z nejhorších forem vykořisťování imigrantů i proletářů pocházejících přímo z Řecka (skrytou za smlouvy o subkontraktech o subkontraktech atd.), na rozdíl od prosince 2008 radikálové již nejsou schopni tuto kritiku generalizovat a prohloubit. Povrchně ji sice vztahují ke svým vlastním životům, ale ani v nejmenším nenapadají podstatu celého problému – kapitál a námezdní práci. Jakoby se vykořisťování dělo jen v rámci pracovních agentur a jakoby šlo vykořisťování odstranit dodržováním zákoníku práce ze strany zaměstnavatelů. A jakoby pracovní agentury a pekarizace pracovních podmínek nebyly výsledkem potřeb kapitálu obecně. A ty lze odstranit jedině pokračováním v destrukci kapitalistických společenských vztahů, kterou započala prosincová vzpoura, a nikoli obhajobou „práv pracujících“ v rámci kapitalismu. Toto prohlášení zde tudíž publikujeme spíše jako doklad slabin hnutí, počínajícího rozporu mezi radikální formou akcí a obsahem směřujícím k reformismu. Continue reading
V sobotu 21. 3. 2009, zhruba v 13:00, se vzbouřili vězni ve věznici Chania na Krétě. Jen o několik málo hodin později (17:00) vyrazila k věznici z města Chania improvizovaná solidární demonstrace. Došlo ke krátkému obsazení místního rádia a k odvysílání solidárních poselství. Další solidární demonstrace se odehrála v neděli po obědě. Ve věznici s oficiální kapacitou 70 lidí se tou dobou nalézalo 157 vězňů. K dispozici měli jen 108 postelí (takže dva až tři se museli dělit o jedno lůžko), jeden záchod na 57 lidí a žádnou teplou vodu. Jakožto komunisté jednoznačně podporujeme boj našich třídních bratrů proti otřesným životním podmínkám a státnímu terorismu v podobě vězeňství. Zároveň však musíme konstatovat, že jejich prohlášení je dalším dokladem, že proletářské hnutí v Řecku začíná pozbývat svoji podvratnou sílu. Do vězeňské vzpoury již totiž nepřináší moment kritiky věznice a postavení vězně jako takových a už vůbec ne onoho velkého kapitalistického vězení, kterým je „život na svobodě“.
Tento text se koncem února rozdával na aténských ulicích a pravděpodobně je produktem anarchofeministického myšlení. Přeložili jsme jej a uveřejňujeme jej proto, že dokladem sociálně demokratických ideologických pastí, které pro proletářské hnutí představuje feminismus. Text na jedné straně přináší důležitou a pravdivou kritiku postavení ženy v kapitalistické společnosti. Na druhé straně ovšem podvratný potenciál této kritiky neutralizuje pro kapitál neškodným rámcem boje proti „mužskému řádu“ a „mužskému pohledu na svět“. Jenže řádem tohoto světa není patriarchát, ale kapitalismus. Ten již na počátku vstřebal patriarchát do svých společenských vztahů, podřídil jej zhodnocování hodnoty a v průběhu svého historického vývoje a tedy i boje mezi proletariátem a buržoazií jej notně rozrušil a jeho zbytky transformoval tak, aby nadále sloužily zájmům kapitálu. Když proletářky a proletáři bojují proti kapitálu za své lidské potřeby, bojují tedy nutně i proti stávajícím genderovým rolím, jak o tom svědčí samotné třídní hnutí v Řecku. Buržoazní ideologie feminismu pomáhá v tomto boji kapitálu, neboť rozděluje a oslabuje naši třídu prosazováním falešné komunity zájmů mezi proletářkou a buržoustkou v boji proti „mužskému řádu“, kterýžto boj nemůže přinést nic jiného než reformu kapitalismu v podobě nové redefinice genderových rolí v rámci vykořisťovatelské třídní společnosti. V zájmu naší třídy je pouze revoluční boj proti kapitalismu a jen v jeho rámci budou proletářky a proletáři schopni společně a kolektivně podvrátit i genderové role a zničit pozůstatky patriarchátu ve společenských vztazích.
V noci 13. ledna 2009 explodovalo zápalné zařízení složené z plynových bomb a benzínu u vchodu na (policejní) komisařství v Evomos (v soluňském kraji) a poškodilo okna, fasádu a ventilační systém. Krátce nato policie zatkla 26letého anarchistu Iliase Nikolau, který žil nedaleko odtamtud. Na Iliase byl společně s Dimitrou Sirianu a Kostakisem Halazasem před rokem vydán zatykač v souvislosti se stejným případem jako na Vaggelise Botzatzise (obvinění z několika žhářských útoků). Vaggelis byl podmínečně propuštěn 13. října 2008. 14. listopadu během hladovky v řeckých věznicích zbylá trojice přišla v doprovodu asi stovky soudruhů na soluňské komisařství. Den nato soudce rozhodnul, že na soud mohou čekat na svobodě. Dnes je Ilias obviněn z „výbuchu“ (těžký zločin), „výroby“ bomby a „provedení“ útoku (lehčí zločiny). Ilias obvinění popírá a nepřiznává ani, že byl „dopaden při činu“. Policie podnikla razii v domě jeho rodičů, u něj v práci a vtrhla i do domu jeho babičky, který je mimo město. Ilias byl umístěn do věznice Amfissa. Zde uveřejňujeme dopis, který napsal, neboť se v něm staví na stranu proletářské vzpoury, proti snahám buržoazie a jejích sociálně demokratických lokajů o obnovu sociálního smíru. Proti levičáckému a odborářskému reformismu a pacifismu, který proletáře znovu vtahuje do demokratické pasti, volá po sociální válce, avšak bez jasné perspektivy ozbrojeného povstání a sociální revoluce.
19. 3. 2009 v 8 hodin ráno skupina anarchistů obsadila budovu na rohu třídy Patision a ulice Skaramaga v Aténách (přímo mezi Polytechnikou a Vysokou školou ekonomickou). Uvnitř začali ihned pracovat. Instalovali soundsystem a nad rušnou třídou Patision začala znít podvratná píseň Carmen v podání Marie Kallas (která se podle mnohých tvrzení v této budově narodila). Každou hodinou do budovy přicházeli další a další lidé, aby dali vzniknout nové komuně Patision. Její blog naleznete na pat61.wordpress.com. Zde publikujeme zakládající text komuny. Plně se hlásíme k revolučnímu hodnocení prosincové revolty, které v něm aténští soudruzi nastiňují. Na druhou stranu jsme kritičtí k jejich představě komuny jako základny pro nový život teď a tady. Komunizaci společenských vztahů nelze realizovat voluntaristicky kdekoli a kdykoli se nám zamane. Komunizace je produktem a součástí revolučního proletářského boje, je jednou z tváří diktatury proletariátu. Mimo tento boj pokusy o ni nutně degenerují v sociálně demokratickou koncepci obrany „rudých bašt“, ať už má podobu komun, dočasných autonomních zón nebo socialismu v jedné zemi. Takovéto ostrůvky imaginární komunizace jsou totiž jen kompromisem s kapitálem a samy svým obsahem dříve či později začínají nevyhnutelně reprodukovat kapitalistické vztahy. Zároveň však musíme říci, že v rámci procesu revolučního boje si povstalý proletariát vytváří podobná centra či základny, ale ta nesmí být cílem sama o sobě, nýbrž musí být zcela podřízena potřebám boje a vítězství světové sociální revoluce.
