Pryč s vlastenectvím – Ať žije internacionalismus!

Přinášíme leták od řeckých soudruhů, který je sice z března 2012, avšak s ohledem na rekordní volební úspěch fašistické strany Zlatý úsvit, je téma nacionalismu, rasismu a parastátních bojůvek, ke kterému se soudruzi ve svém letáku vyjadřují, stále aktuální (a to nejen nyní v Řecku, ale i u nás v České republice!).

Proletariát, který je stále ve vleku buržoazní ideologie, jímž vlastenectvím je, neschopen vyjadřit své revoluční zájmy v opozici vůči zájmům kapitálu, zbaven své svébytné politické organizace, nemůže být ničím jiným, než pouze rezervoárem pěšáků pro nejrůznější parastátní skupiny, potravou pro děla v další kapitalistické válce proti lidstvu. To je něco, na co rádi nejrůznější levičáci zapomínají… Continue reading

Posted in Blog - česky, Čeština, Řecko 2008-2009 | Comments Off

Saludos a los proletarios en lucha en Siria, Egipto, Túnez… y en todo el mundo

Masacres en Siria y acción directa

Ocurrió hace treinta años, en la ciudad de Hama, en Siria… El 2 de febrero de 1982, la población respondió a los llamados a la insurrección contra los que detentaban el poder, contra la miseria y la represión. Los insurrectos, a los que se unieron 150 oficiales del ejército, se apoderaron del control de la ciudad, destruyeron los centros de represión, ejecutaron a más de 300 mercenarios del régimen, como a una primera unidad de paracaidistas que enviaron para sofocar la revuelta. El Estado replicó asediando y bombardeando, con artillería pesada, la ciudad durante 27 días; también usaron gas cianuro.

El asalto final se produjo en lo que nos recuerda la «semana sangrienta» parisina, donde los últimos estallidos de resistencia proletaria están a la altura del terror estatal.

Durante ese asalto final, chicas «kamikaces» atacan carros blindados y soldados que rastrean los barrios casa a casa. La represión es terrible; el baño de sangre total: se estiman entre 25.000 y 50.000 el número de víctimas. Estos hechos son poco o nada resaltados en la prensa y no levantan ninguna indignación fuera de Siria, sobre todo porque la tesis del complot islamista se utiliza para ocultar la naturaleza social de las luchas, como todas las de nuestra clase.

Este levantamiento no llovió del cielo: huelgas, manifestaciones, sabotajes, disturbios, atentados con bombas, ejecuciones de oficiales del ejército y de cuadros dirigentes del régimen baasista, motines en las cárceles, incontables masacres, desde hace meses, años, se suceden importantes enfrentamientos en Siria.

Cada vez más, el país se sitúa en el centro de una región a fuego y sangre, donde las luchas de nuestra clase se mezclan con los conflictos entre las diversas fracciones burguesas: recordemos la guerra del Líbano, en 1982, así como de la sangrienta represión en los campos de refugiados «palestinos» donde los proletarios son masacrados tanto por el ejército israelí como por las diversas milicias, si no es directamente por los milicos de la OLP y de la «liberación nacional»; recordemos la «revolución iraní» de 1977 a 1979, y su transformación en una guerra interburguesa entre Irán e Irak, que provocó un millón de muertos en ocho años; recordemos asimismo las luchas contra esa guerra, los sabotajes, el derrotismo revolucionario, los regimientos armados de los ejércitos de los dos países beligerantes que desertan de sus respectivos bandos para unirse y tomar medidas contra sus propia burguesía, contra los dos Estados; recordemos la ola de luchas proletarias que barrió Egipto en 1977; recordemos… Continue reading

Posted in Activity of the group - Other languages, Español, Other languages | Comments Off

Salut aux prolétaires en lutte en Syrie, Égypte, Tunisie,… et partout dans le monde !

Massacres en Syrie… et action directe prolétarienne…

C’était il y a trente ans, dans la ville de Hama en Syrie… Le 2 février 1982, la population répond aux appels à l’insurrection contre le pouvoir en place, contre la misère et la répression. Les insurgés, auxquels se joignent 150 officiers de l’armée, se rendent maîtres de la ville, détruisent des centres de répression, exécutent plus de 300 mercenaires du régime en place, ainsi qu’une première unité de parachutistes envoyée pour mater la révolte. L’État réplique en faisant assiéger et bombarder à l’artillerie lourde la ville 27 jours durant ; du gaz cyanure est même utilisé. L’assaut final est donné dans ce qui nous rappelle une certaine « semaine sanglante » parisienne où les ultimes sursauts de résistance prolétarienne sont à la hauteur de la terreur étatique : des jeunes femmes « kamikazes » se font exploser au milieu des blindés et des soldats qui ratissent les quartiers, maison par maison. La répression est terrible, le bain de sang total : on estime entre 25.000 et 50.000 le nombre de victimes. Ces événements ne sont pas, ou peu, relayés dans la presse et ne soulèvent aucune indignation à l’étranger, d’autant plus que partout, c’est la thèse du complot islamiste qui est mis en avant pour mieux occulter la nature sociale de ces luttes, comme de toutes luttes de notre classe. Ce soulèvement n’est pas apparu dans un ciel bleu : grèves, manifestations, sabotages, émeutes, attentats à la bombe, exécutions d’officiers de l’armée et de cadres dirigeants du régime baasiste, mutineries dans des prisons, divers massacres, cela fait des mois, des années que d’importants affrontements embrasent la Syrie. De plus, le pays se situe au centre d’une région à feu et à sang, où les luttes de notre classe se mêlent à des conflits entre diverses fractions bourgeoises : rappelons-nous la guerre du Liban en 1982, ainsi que la répression sanglante dans les camps de réfugiés « palestiniens » où les prolétaires se font massacrer tantôt par l’armée israélienne, tantôt par diverses milices, si ce n’est pas directement par les flics de l’OLP et de la « libération nationale », rappelons-nous la « révolution iranienne » de 1977 à 1979 et sa transformation dans une guerre inter-bourgeoise entre l’Iran et l’Irak qui fera environ un million de morts en huit ans, rappelonsnous aussi les luttes contre cette guerre, les sabotages, le défaitisme révolutionnaire, des régiments des armées des deux pays belligérants qui désertent leur camp respectif pour s’unifier et mener des actions contre leur propre bourgeoisie, contre les deux États, rappelons-nous la vague de luttes prolétariennes qui déferle sur l’Égypte en 1977, rappelons-nous… Continue reading

Posted in Français, Maghreb - Machrek | Comments Off

Nic neskončilo. Všechno teprve začíná

Dým nad centrem Athén, vypáleným v neděli 12. února 2012, se už možná rozplynul, srážka řeckého proletariátu s kapitálem však má k takovému konci daleko. Krátká reflexe událostí z víkendu 11.–12. února 2012 „Nic neskončilo. Všechno teprve začíná” nám připadá zajímavá ze dvou důvodů: jednak proto, že v Evropě zatím bezprecedentní výbuch proletářského vzteku z předminulého týdne vysvětluje jako kvalitativní posun v kontinuitě třídního boje, jednak proto, že připomíná, že drastická úsporná opatření, kterým nyní čelí Řekové, budou muset přijmout i další vlády, včetně té české. Co to znamená? Že ani nám dříve či později kapitál neponechá žádné rezervy, že i před námi bude stát „volba” mezi strádáním a „něčím nepředstavitelným” – tedy revolucí, která smete námezdní práci a kapitál. „Nic neskončilo. Všechno teprve začíná” napsali italští Finimondo, český překlad je založený na francouzské verzi, tak, jak ji do francouzštiny převedli a upravili Base de données anarchistes. Continue reading

Posted in Blog - česky, Čeština, Řecko 2008-2009 | Comments Off

Χαιρετισμός στους αγωνιζόμενους προλεταρίους στη Συρία, την Αίγυπτο, την Τυνησία… και όλον τον κόσμο!

Μπααθικό λουτρό αίματος στη Συρία… και προλεταριακή άμεση δράση

Ήταν τριάντα χρόνια πριν, στην πόλη της Χάμα στη Συρία… Στις 2 Φεβρουαρίου 1982, ο πληθυσμός ανταποκρίθηκε στα καλέσματα για εξέγερση ενάντια στην κυβέρνηση, τη φτώχεια και την καταστολή. 150 αξιωματικοί του στρατού ενώθηκαν με τους εξεγερμένους και πήραν τον έλεγχο της πόλης. Κατέστρεψαν κέντρα κράτησης, εκτέλεσαν πάνω από 300 μισθοφόρους του καθεστώτος, καθώς και την πρώτη μονάδα αλεξιπτωτιστών που στάλθηκε προκειμένου να καταστείλει την εξέγερση. Το κράτος απάντησε με την πολιορκία της πόλης
και τον βομβαρδισμό της από βαρύ πυροβολικό επί 27 ημέρες. Έκανε χρήση ακόμα και αερίων υδροκυανίου. Η τελική επίθεση μας θυμίζει την “ματωμένη βδομάδα” της Κομμούνας του Παρισιού, όταν οι τελευταίες αναλαμπές προλεταριακής αντίστασης ήταν ίσες προς τον κρατικό τρόμο: νέες γυναίκες “καμικάζι” πυροδοτούν τις βόμβες τους μεταξύ τανκς και στρατιωτικών ομάδων εφόδου σε σπίτια. Η καταστολή είναι τρομακτική, πραγματικό λουτρό αίματος: μεταξύ 25.000 και 50.000 υπολογίζονται οι νεκροί. Τα ΜΜΕ δεν αναφέρονται και πολύ στα σχετικά μ’ αυτό, ή και καθόλου, ώστε να μη σηκώσουν αγανάκτιση διεθνώς, ιδιαίτερα μετά το πλασάρισμα του σεναρίου περί ισλαμιστικής συνωμοσίας ώστε να αποσιωπηθεί καλύτερα η κοινωνική φύση αυτών των αγώνων, όπως και κάθε αγώνα της τάξης μας.

Αυτή η εξέγερση δεν ήρθε απ’ το πουθενά: απεργίες, διαδηλώσεις, σαμποτάζ, ταραχές, βομβιστικές επιθέσεις, εκτελέσεις αξιωματικών του στρατού και VIPs του μπααθικού καθεστώτος, εξεγέρσεις κρατουμένων, διάφορες σφαγές, ήταν εδώ και πολλούς μήνες και χρόνια ακόμη που σημαντικές ταξικές συγκρούσεις τύλιγαν με τις φλόγες τους τη Συρία. Επιπλέον, η χώρα βρίσκεται σε μια περιοχή που συμπλέκονται πολλά προβλήματα -οι αγώνες της τάξης μας αναμειγνύονται με τις συγκρούσεις μεταξύ των διαφόρων αστικών φραξιών: Ας θυμηθούμε τον πόλεμο του Λιβάνου στα 1982, καθώς και την αιματηρή καταστολή στους “Παλαιστινιακούς” καταυλισμούς προσφύγων όπου οι προλετάριοι σφαγιάζονταν την μία απ’ τον ισραηλινό στρατό, την άλλη από διάφορες πολιτοφυλακές, αν όχι άμεσα απ’ τους “εθνικοαπελευθερωτικούς” μπάτσους της PLO. Ας θυμηθούμε την “ιρανική επανάσταση” απ’ το 1977 ως το 1979 και την μεταμόρφωσή της σε έναν αστικό πόλεμο μεταξύ Ιράν και Ιράκ που θα οδηγήσει σε τουλάχιστον ένα εκατομμύριο νεκρούς μέσα σε 8 χρόνια. Ας θυμηθούμε επίσης τους αγώνες ενάντια σ’ αυτόν τον πόλεμο, τα σαμποτάζ, τον επαναστατικό ντεφαιτισμό, τους κληρωτούς στρατιώτες καί των δυο εμπόλεμων χωρών που λιποτάκτησαν απ’ τα στρατόπεδά τους κι ενώθηκαν αναλαμβάνοντας δράσεις ενάντια στην αστική τάξη καί στα δυο κράτη. Ας θυμηθούμε το κύμα προλεταριακών αγώνων που σάρωσε την Αίγυπτο το 1977. Ας θυμηθούμε μια στιγμή… Continue reading

Posted in Activity of the group - Other languages, Ελληνικά | Comments Off

Greetings to proletarians in struggle in Syria, Egypt, Tunisia… and all over the world!

Blood-Baath in Syria… and proletarian direct action

It was thirty years ago, in the city of Hama in Syria… On February 2nd, 1982, the population responded to calls for insurrection against the government, against misery and repression. The insurgents were joined by 150 officers of the army and seized control of the city; they destroyed centres of repression, they executed more than 300 mercenaries of the regime, as well as a first unit of paratroops sent to subdue the revolt. The state retaliated while besieging the city and bombing it with heavy artillery during 27 days; even cyanide gas was used. The final assault reminds us of the “bloody week” during the Commune of Paris when the last bursts of proletarian resistance were equal to the state terror: young “kamikaze” women exploded their bombs amidst tanks and soldiers sweeping district, house by house. The repression was terrible, a sheer bloodbath: between 25,000 and 50,000 are estimated to have died. Media didn’t relay the information about these events, or not much, no indignation rose abroad, especially as the thesis of Islamite plot was put forward everywhere to better hide the social nature of these struggles, like any struggle of our class.

This uprising was not a bolt from the blue: strikes, demonstrations, sabotages, riots, bomb attacks, executions of army officers and VIPs of the Baath regime, mutinies in jails, various massacres, it was since months and years that important clashes had been setting Syria ablaze. Moreover the country was situated in a region that was laid waste by many problems–the struggles of our class were mixed with conflicts between various bourgeois factions: let’s remind the Lebanon war in 1982, as well as the bloody repression in “Palestinian” refugees camps where proletarians were slaughtered once by the Israeli army, once by various militias, if not directly by the PLO cops and their “national liberation” let’s remind the “Iranian revolution” from 1977 to 1979 and its transformation into an inter-bourgeois war between Iran and Iraq that will make about a million of dead in eight years; let’s also remind the struggles against this war, sabotages, revolutionary defeatism, army regiments of both belligerent countries that deserted their respective camps and got united to take actions against their own bourgeoisie, against both states; let’s remind the wave of proletarian struggle that swept through Egypt in 1977; let’s remind… Continue reading

Posted in Activity of the group - English, English, Maghreb - Mashrek, Topics - English | Tagged , , | Comments Off

Pozdrav bojujícím proletářům v Sýrii, Egyptě, Tunisku… a na celém světě!

Masakr v Sýrii… a přímá akce proletariátu

Před třiceti lety v syrském městě Hama… 2. února 1982 obyvatelstvo odpovídá na výzvy k povstání proti tehdejší vládní moci, proti bídě a represi. Povstalci, ke kterým se přidalo 150 armádních důstojníků, se zmocňují města, zničili centra represe, popravují více než 300 prorežimních žoldáků a likvidují první jednotku parašutistů, která měla vzpouru potlačit. Odpověď státu na sebe nenechává dlouho čekat – město obkličuje armáda a těžké dělostřelectvo jej ostřeluje po 27 dní, používá i kyanidový plyn. Konečný útok připomíná „krvavý týden” Pařížské komuny v roce 1871, kdy se proletářský odpor naposledy vzepjal proti státnímu teroru: mladé ženy se v sebevražedných útocích vyhazují do vzduchu mezi tanky a vojáky, kteří pročesávají městské čtvrti dům po domu. Revolta je potlačena ve strašlivé krvavé lázni: odhady obětí na životech se pohybují mezi 25 000 a 50 000. Tyto události nejsou vůbec či jen velmi málo reflektovány v tisku a v zahraničí nerozvířily žádné rozhořčení, tím spíš, že se celému světu předkládá verze o islamistickém spiknutí, aby zakryla sociální povahu těchto bojů, stejně jako všech bojů naší třídy.

Toto povstání nespadlo z čistého nebe – stávky, demonstrace, sabotáže, rioty, bombové atentáty, zabíjení armádních důstojníků a vedoucích představitelů baasistického režimu, vzpoury ve vězeních, různé masakry, velké střety hořely v Sýrii celé měsíce a roky. Země se navíc nachází uprostřed regionu pustošeného problémy – boje naší třídy se mísí s konflikty mezi různými frakcemi buržoazie: připomeňme válku v Libanonu v roce 1982 stejně jako krvavou represi v „palestinských” uprchlických táborech, kde proletáře masakrovala jednou izraelská armáda, podruhé různé milice, potřetí rovnou fízlové z OOP a „národního osvobození”, připomeňme „íránskou revoluci” v letech 1977 – 1979 a její přeměnu na válku mezi různými frakcemi buržoazie Irán versus Irák, která během osmi let stála život zhruba milion lidí, připomeňme si také boje proti této válce, sabotáže, revoluční defétismus, armádní jednotky, které dezertovaly ze svého válečného tábora a spojily se, aby vedly akce proti své „vlastní” buržoazii a proti oběma státům, připomeňme si vlnu proletářských bojů, která se vzedmula v Egyptě v roce 1977, připomeňme… Continue reading

Posted in Activity of the group - Czech, Čeština, Maghreb - Mašrek | Tagged , , | Comments Off

„Nenasytnost korporací“ nebo prostě jen starý známý kapitalismus?

Obsah následujícího krátkého textu můžeme shrnout jednou větou: Nevyhnutelnost revolučního překonání kapitalismu je zakódovaná v samotné podstatě jeho fungování a v postavení proletariátu v jeho rámci. „Nenasytnost korporací nebo prostě jen starý známý kapitalismus?“ však vůbec není teorebtickým příspěvkem, musíme ho číst čistě jako (sebe)reflexi praxe Hnutí 99 %, které už několik měsíců okupuje veřejné prostory na různých místech USA. A právě o obsah těchto okupací, o dvě v nich zároveň existující tendence, o slepou uličku reformismu či antikapitalistickou perspektivu, kterou je proti ní třeba vybojovat, tu jde.

Zmiňme se na závěr stručně o slabině, která se objevuje nejen v tomto textu, ale také v mnoha dalších vyjádřeních Hnutí 99 %, hnutí „Rozhořčených“, v dokumentech revolty v Maghrebu a Mashreku atd. Demokracie, na niž se dnes proletářská hnutí odvolávají, nepředstavuje jejich vítězství, ale naopak jejich porážku. Proč? Protože je to právě demokracie, která udržuje panství kapitálu tak, že jednotlivce zároveň atomizuje a sjednocuje na fiktivním základě – tj. v praxi popírá existenci dvou navzájem antagonistických tříd (proletariátu a buržoazie) a vytváří občanskou komunitu, v níž si proletáři vzájemně konkurují ve svobodném prodeji své pracovní síly vlastníkům výrobních prostředků. Demokratická práva a svobody jsou pak jen právním uzákoněním kapitalistických společenských vztahů, v nichž na straně buržoazie existuje soukromé vlastnictví a na straně proletariátu naprosté vyvlastnění.

Proletariát proto nemá zapotřebí demokracie („skutečné“, „pravé“, ani žádné jiné), protože bojovat za ni znamená bojovat za zájmy našich třídních nepřátel, za kapitalistické společenské vztahy. Nemá však smysl šmahem odsoudit jakékoli hnutí jen proto, že ve svých vyjádřeních zmiňuje jako referenční bod demokracii. Je-li hnutí ve své praxi konfrontací s kapitálem a státem (tak jako ony radikální tendence v těchto zmíněných hnutích, k níž se „Nenasytnost korporací“ obrací), pak jde v odkazech na demokracii jen o nedorozumění ve snaze vyjasnit směřování proletářských bojů – o použití pojmu, který popisuje podstatu kapitálu, pro obsah, který naopak stojí proti kapitalistickým společenským vztahům. Stejně jako následující příspěvek vyjasňuje fakt, že to, co dalo Hnutí 99 % do pohybu není stát proti „zlým“ korporacím, ale proti kapitálu, je nyní třeba vyjasnit i toto nedorozumění panující v otázce demokracie, aby se nestalo překážkou pro další rozvoj tohoto (stejně jako jakéhokoli jiného) proletářského hnutí. Continue reading

Posted in Blog - česky, Čeština, Hnutí 15-M, Rozhořčení, Occupy | Comments Off