Leták, který publikujeme níže, byl napsán při příležitosti příchodu karavany „Rozhořčených“ do Bruselu. Na několika málo řádcích upozorňuje na snad nejvýraznější slabinu hnutí, které o sobě v posledních měsících dává vědět takřka na celém světě, a sice na to, že kritika společnosti, kterou „Rozhořčení“ vyjadřují, je často pouze kritikou polovičatou, odsouzením, jež v mnoha případech nejde za hranici moralistických požadavků na „lidštější“ kapitalismus. A protože obsah jde ruku v ruce s formou, není divu, že je to tento proud, který proklamuje odmítání násilí, nekonečné, nikam nevedoucí diskuse, a konec konců i samotnou myšlenku karavany, spektakulární akci, při níž stovky lidí pochodovaly tisíce kilometrů, aby jako středověcí poutníci dosáhli poutního místa kapitálu a poprosili jeho bohy v EU o spravedlivější svět.
Tento povrchní, občanský a nechutně demokratický, diskurs přitom v tomto hnutí existuje vedle skutečné, radikální kritiky kapitalismu jako celku a často se s ním střetává. V Bruselu se tuto sobotu konflikt těchto dvou proudů projevil v okamžiku, kdy policie začala vyklízet park, kde se karavana utábořila. Absolutní chaos, v němž jedni volali po nenásilí a brnkali na kytary, zatímco nechali zatýkat a mlátit ty, kteří se aktivně bránili vystěhování, vyvrcholil v okamžiku, kdy jeden ze španělských „Rozhořčených“ komentoval pro média situaci slovy: „Belgičané policii vyprovokovali. S takovými projevy nesouhlasíme. My jsme pro nenásilí a lidská práva.“ Inu, někteří jsou rozhořčení na všechny strany a někteří sedí v kriminále, protože v třídním konfliktu bránili svůj zájem. Continue reading
