TŘÍDNÍ VÁLKA # CLASS WAR # GUERRE DE CLASSE

Prohlášení „lidové okupace“ – apel na rodiče

Rozhodnutí Mezinárodního kolektivu lidové okupace:

V Řecku se všichni jmenujeme Alexis a Michaelis… Policajti nás zabíjí… Zabíjí nás kulkami do prsou, zabíjí nás umlácením k smrti.

Policajti zabíjí 15leté. Nejen v Řecku, ale na celém světě a stejným způsobem. Voláme po solidaritě našich rodičů. Voláme po solidaritě vás všech. Studentů, dělníků, nezaměstnaných, nádeníků, zemědělců a všech, kdo mají děti… Našich učitelů, našich přednášejících, našich přátel, našich sousedů, všech lidí, kteří vzdorují nespravedlnosti a nerozumu.

Protože i oni určitě mají děti, nemýlíme-li se. A pokud jejich děti neumírají na zásahy kulkami do prsou, pak každý den umírají při výbuších v zónách s průmyslovými nehodami, hromadně tonou v rozpadajících se lodích…

Uplynul týden od zavraždění našeho bratra, našeho přítele, našeho soudruha Alexise kulkou jednoho policajta – onoho strážce státu, vládnoucí třídy a řecké „demokracie“. Té demokracie, na niž nemáme zapomínat, jak nás zapřísaháte.

Alexis nám řekl sbohem pár slovy. Stihnul jen říci, „kamarádi, dostal jsem to,“… a pak se mu podlomily nohy, padnul na zem a zemřel.

Jsme plní vzteku a tak to má být. Zuříme a rozbíjíme tuto skořápku společnosti, kterou podle vás máme podporovat. Ne, my k této společnosti nepatříme. Je nám 15 a myslíme… jinak.
Zato policajti zabíjejí všude stejně. Někteří z nich říkají, že obušky a jedna kulka stačí. Jiní si vystřelí 15krát jen tak ze srandy… Nebuďte jejich spolupachateli.

Vy, kdo dál mlčíte, kdo odsuzujete náš vztek, protože věříte nestoudným lžím korporátních médií, policie a politiků, které volíte, vy určujete naši budoucnost… to vy za ni nesete odpovědnost a ručíte za ni. Protože Alexisovu budoucnost zavraždili 6. prosince 2008 v Řecku. Protože policejní kulky ukončují budoucnost 15letých v každém koutě tohoto světa.
Jedna noc v Exarhii s jednou kulkou v srdci. Místo se může měnit, ale situace zůstává stejná. Všichni jsme, každý z nás, nějaký ten „Alexis“ a „Michaelis“. A neslavíme své narozeniny, protože nás zavraždili ve věku 15 let. Svině.

Já, Alexis Grigoropoulos, jsem byl zabit 6. 12. 2008 policajtem v Exarhii, když mne střelil přímo do srdce. Stal jsem se výročím.

Já, Michael Kalteza, jsem byl zabit v roce 1985 policajtem. Zemřel jsem na výročí jiné vzpoury na Polytechnice, vzpoury proti vojenské juntě, po které zůstaly desítky mrtvých a stovky zraněných.

Máme jedno společné: oba jsme byli zabiti v „demokracii“ a oběma nám bylo 15…
Všichni máme jedno společné. Je nám 15 ve společnosti, kterou jste vytvořili pro nás, leč bez nás. Nikdy jste se nás na nic neptali a nikdy jste nás neposlouchali. Dávíte nás ideály bohatství, korporací, ekonomického růstu a moci. Ideály z rozbitých výkladních skříní: luxusní auta, drahé oblečení, klenoty, hodinky. Zaplavujete nás špatnou zábavou, jídlem a kulturou plnou pohodlnosti a blbosti, a přitom nás odsuzujete za rozbíjení výloh nadnárodních řetězců, které okrádají nás všechny.

Jsme obviňováni z destrukce a žhářství. Ano, zapalujeme vše, co spaluje naše životy, abychom snesli tuny chemického slzného plynu, který na nás střílí policie a armáda. Nemáme totiž žádné jiné zbraně. Jen své ruce, mandarinky, plastové lahve na vodu a kamení, sem tam Molotovův koktejl, a přitom každý z nás musí vzdorovat, jakkoli může, vojenské mašinérii represe a ozbrojeným vrahům.

Střílí a zabíjejí nás. A když protestujeme, nadávají nám. Při bití jsou nelítostní. Mrzačí nás. Nasazují nám pouta. Dusí nás slzným plynem. Odsuzují nás. Zavírají nás do vyšetřovací vazby.
Jsme v ulicích a voláme po našich životech. V 15 letech, protože později už by mohlo být příliš pozdě. Později už můžeme být zabití nějakým policajtem, ostrakismem. Snažíme se to vykřičet, ale vy nás opět neposloucháte. Nechť střelba… a zvuk rány, která zabila Alexise, když už nic jiného, prolomí vaši apatii.

Přidejte se k nám, pojďte a postavte se nám po boku. My máme sílu a moc našeho vzteku. Vy máte svoji sílu a není možné, abyste rovněž necítili vztek, když nás zabíjejí kulkami, když tlučou k smrti… každý den, protože na ně házíme mandarinky a plastové lahve. Spojme své síly a zažehněme povstání v každé čtvrti, na každé ulici, na každém zápraží, na každém náměstí tohoto světa.

Nás jen tak nevyděsí a nezastraší. Jsme totiž nositeli svobody. Když nás policajti bijí a vulgárně urážejí nás i naše matky… když nám nasazují pouta, říkáme jim: „Fízlové, jste slabí,“… „Nic lepšího neumíte, vy sráči? I od našich matek a otců jsme dostávali hůř…“ Ano, správně, my se jich nebojíme. Nebojíme se ani jich ani jejich zbraní. Odpovídáme rovnou do tváře těch vrahů: „Jeden z nás je pochován v zemi, ale tisíce nás jsou v boji, v ulicích…“ Křičíme na ně, „Fízlové! Svině! Vrazi!“ „Fízlovští sráči, zabíjíte děti.“

Ve jménu všeho, co vám výlohy bank skrývají, otevřete uši a poslouchejte nás. Není možné, abyste necítili vztek… Tak pojďte s námi. Bojíte-li se, my vás ochráníme. Nabízíme naše ruce a duše… a budeme-li muset, naše životy. Vy ale nestojíte po našem boku, i přesto, že nám pořád říkáte, že jste nás „zplodili a znamenáme pro vás víc než vaše vlastní životy…“ A co víc, pomyslete, že za jeden, dva, tři, čtyři roky, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct, třináct let… by klidně mohli zabít i vaše dítě.

Policajti už je zabili. Bylo mu 15 let. Důvodem byl ostrakismus, protože jej považovali za „nevycválaného pobudu“, anarchistu, neukázněného, teroristu a chuligána. Přemýšlejte o tom, než ztratíte příležitost zachránit své vlastní dítě, ale… přemýšlejte trochu usilovněji. Protože, mami a tati, třeba máte možnost pomoci zachránit můj život. Žádám vás, odzbrojte policii, odzbrojte vrahy v uniformě.

Nežádám vás, abyste mne zachránili, ale abyste solidárně se mnou povstali… Protože až doteď nás zachraňují ti, kdo stojí po našem boku… cizinci, kteří sdílejí náš vztek. Zachraňují nás před ozbrojenými zabijáky, kteří krouží všude… před těmi, co tvrdí, že vás chrání… vás a váš drahocenný majetek, a přitom zabíjejí 15leté.

My, nezletilí, my „mladí sígři“, anarchistické děti, „grázlové“, „feťáci“, „zloději“, „teroristé v kapucích“, co pocházíme přímo z této země, se obracíme na každého rodiče, na všechny lidi, voláme vás všechny, abyste se připojili k našim protestům a shromážděním a blokádám a naší nekázni. Zveme vás všechny, kdo čtete tento text, abyste se přidali k boji za změnu našich životů a k boji proti nespravedlnosti, abyste překonali netečnost apatického souhlasu.

Každý den, každou noc… budeme na ulicích a budeme ozbrojení… budeme používat svá těla jako barikády proti MAT (zásahové policejní jednotky), jako bariéry, které jim zabrání v zatýkání a bití těch vedle nás. Našich spolužáků.

Budeme vás čekat… jinak nás totiž můžete ztratit… mohou nás klidně zabít ti speciální strážci veřejné bezpečnosti, ochránci vaší „demokracie“.

Postavíme svá těla na linii jako barikády proti MAT, abychom jí zabránili bít a zatýkat ty vedle nás. Naše spolužáky. Všechny ty po našem boku.

A protože dnes – týden po chladnokrevné vraždě Alexise – lidé slaví den svatého Elefterise (Svobody), říkáme vám všem, myslete trochu usilovněji. Nezabíjejte naši svobodu.

Veselé svátky proběhnou na ulicích, ať už se rozhodnete jakkoli…

Lidová okupace
15leté potenciální oběti ostrakismu ozbrojených policajtů

Jejich demokracie vraždí…

V sobotu 6. prosince 2008 byl chladnokrevně zavražděn 15letý soudruh Alexandros Grigoropoulos, když jej ve čtvrti Exarchia střelil přímo do prsou policajt ze speciální gardy, který se jmenuje Epaminondas Korkoneas .
Na rozdíl od tvrzení politiků a novinářů, kteří jsou spolupachateli této vraždy, se nejedná o „izolovaný incident“, ale o explozi státní represe, která se systematicky a organizovaně zaměřuje na ty, kdo vzdorují a bouří se – na anarchisty a antiautoritáře.
Jedná se o vrchol státního terorismu, který se projevuje modernizováním úlohy represivních mechanismů, jejich neustálým vyzbrojováním, stále větší mírou násilí, kterou užívají, doktrínou „nulové tolerance“, pomlouvačnou mediální propagandou, která kriminalizuje ty, kdo bojují proti autoritě.
Právě tyto podmínky připravují půdu pro intenzifikaci represe, když se předem snaží získat souhlas společnosti a vyzbrojit státní vrahy v uniformách zbraněmi!
Smrtonosné násilí namířené proti lidem v sociálním a třídním boji má za cíl všeobecnou poslušnost, má sloužit jako exemplární trest, má šířit strach.
Jedná se o eskalaci širšího útoku státu a šéfů proti celé společnosti, který má nastolit rigidnější podmínky vykořisťování a útlaku a konsolidovat kontrolu a represi. Útoku, který se dennodenně odráží v chudobě, sociálním vyloučení, vydírání, které má upravit svět sociálních a třídních rozdílů, v ideologické válce rozpoutané dominantními mechanismy manipulace (masmédia). Útoku, který zuří v každé společenské sféře a žádá od utlačovaných separaci a mlčení. Od školních cel a univerzit až po žaláře námezdního otroctví se stovkami dělníků, co zemřou při tzv. „pracovních úrazech“, a chudobou pohlcující velké množství obyvatelstva… Od minových polí na hranicích, pogromů a vraždění přistěhovalců a běženců až po četné „sebevraždy“ ve věznicích a na policejních stanicích… Od „náhodné střelby“ při policejních blokádách až po násilnou represi lokálního odporu… Demokracie cení zuby!
V těchto podmínkách zuřivého vykořisťování a útlaku dnes nahromaděná dusivost společnosti doprovází hněv propukající na ulicích a na barikádách nad vraždou Alexandrose a proti dennodennímu drancování a plenění, které zahájil stát a šéfové a jehož kořistí je pracovní síla utlačovaných lidí, jejich život, jejich důstojnost a svoboda.
Od první chvíle po zavraždění Alexandrose propukají v centru Atén živelné demonstrace a nepokoje, Polytechnika, Ekonomická a Právnická fakulta jsou obsazeny a v mnoha různých čtvrtích i ve středu města dochází k útokům proti státu a kapitalistickým terčům. Demonstrace, útoky a střety propukají v Soluni, Patrasu, Volosu, Chanii a Heraklionu na Krétě, v Gianneně, Komotini, Xanthi, Serres, Sparti, Alexandroupoli, Mytilini. V Aténách na ulici Patission – před Polytechnikou a Ekonomickou fakultou – trvají střety celou noc. Před Polytechnikou pořádková policie používá gumové projektily.
V neděli 7. prosince tisíce lidí demonstrují u policejního ředitelství v Aténách a napadají zásahové jednotky policie. Ulicemi městského centra se šíří střety bezpříkladné intenzity a trvají až do pozdních nočních hodin. Řada demonstrantů je zraněna a někteří zatčeni.
Od pondělního rána až do dneška se vzpoura šíří a zevšeobecňuje. Poslední dny jsou plné nesčíslných sociálních akcí: demonstrace militantních středoškoláků – v mnoha případech – končí útoky na policejní stanice a střety s policajty v aténských čtvrtích i ve zbytku země, masivní demonstrace a konflikty mezi protestujícími a policií v centru Atén, během nichž dochází k útokům na banky, velké obchodní domy a ministerstva, obléhání parlamentu na náměstí Syntagma, okupace veřejných budov, demonstrace ústící v nepokoje a útoky proti státu a kapitalistickým terčům v mnoha různých městech.
Nadále pokračujeme v okupaci Polytechniky, která začala v sobotu v noci, a vytváříme tak prostor pro shromažďování všech lidí, kteří bojují, a další permanentní ohnisko odporu ve městě.
Na barikádách, v okupacích univerzit, na demonstracích a shromážděních udržujeme naživu Alexandrosovu památku, ale také památku Michalise Kaltezase a všech soudruhů, které stát zavraždil, a zesilujeme boj za svět bez pánů a otroků, bez policie, armád, věznic a hranic.
Nejen, že kulky vrahů v uniformách, zatýkání a bití demonstrantů a chemická plynová válka rozpoutaná policejními silami nemohou nastolit strach a mlčení – naopak se pro lid stávají důvodem povstat proti státnímu terorismu, volat po boji za svobodu, odhodit strach a setkávat se – každý den víc a víc – na vzbouřených ulicích. Nechť pohár vzteku přeteče a utopíme je v něm!
Státní terorismus neprojde!

Stát, šéfové, jejich biřici a lokajové se nám vysmívají, okrádají nás a zabijí!
Zorganizujme se, proveďme protiútok a sejměme je!
Tyto noci patří Alexisovi!
Solidární shromáždění se zatčenými u soudu na Evelpidon: pondělí 15. prosince 2008 v 9:00
Okamžité propuštění všech zatčených
Vyjadřujeme svoji solidaritu všem, kdo okupují univerzity, školy a státní budovy, demonstrují a konfrontují státní vrahy po celé zemi. Vyjadřujeme svoji solidaritu všem soudruhům v zahraničí, kteří mobilizují a přenášejí náš hlas všude. Ve velké bitvě za globální sociální osvobození stojíme společně!

Okupace Národní polytechnické univerzity v Aténách
pátek 12. prosince 2008

Ta Paidia Tis Galarias (TPTG)

Policejní střelba z šestého prosince zažehla nejzuřivější nepokoje za poslední desetiletí v mnoha řeckých městech. Nyní nabízíme předběžné – a neúplné – představení nepokojů v Aténách, které stále pokračují, postavené na našich vlastních zkušenostech a na tom, co jsme slyšeli. Uchopení zuřivosti ritů a odhodlání rioterů a rabujících na jedné straně – a na druhé rozvíjející se strategii státu by vyžadovalo víc času a pozornosti, a to je něco, co nyní, upřímně řečeno, nejsme schopni podstoupit, protože se účastníme několika lokálních iniciativ, demonstrací a shromáždění.

Sobota 6. prosince

Kolem 21.10 hodin speciální policejní hlídka chladnokrevně zastřelila patnáctiletého chlapce Alexise-Andrease Grigoropoulose v obvyklém incidentu poblíž náměstí Exarchia. Ihned poté se v oblasti shromáždilo mnoho lidí, povětšinou antiautoritářů – aby zjistili, co se stalo a jak vyjádřit vztek proti policejní brutalitě. Oblast zaplavily stovky policistů, aby jakoukoli reakci potlačily – ovšem bez výsledku. Lidé začali policii spontánně napadat na ulicích kolem náměstí se vším, co jim přišlo do ruky.

Během méně než dvou hodin se v okolních ulicích shromáždilo více než deset tisíc lidí, aby si povídali o tom, co se stalo, a bojovali policií. Některé anarchistické skupiny obsadily historickou budovu Národní technické univerzity, která leží pár bloků dál, a ekonomickou fakulty vzdálenou asi jeden kilometr, aby je využily jako centra boje.

Totéž udělali levičáci na právnické fakultě, umístěné méně než kilometr od místa, kde došlo k vraždě. Podle toho, čeho jsme byli svědky, trvaly ve čtvrti bitky s policií a útoky na banky a obchody do čtyř do rána.

Zpráva o vraždě se rychle rozšířila přes mobily a internet. Nakonec asi 150 lidí, kteří již byli na náměstí Monastiraki, spontánně napadli a vyrabovali téměř všechny obchody na ulici jedenáctí nejluxusnější ulici na světě. Přidalo se k nim mnoho lidí, kteří vycházeli z klubů a hospod poblíž.

V centru Atén oné noci pár lidí napadlo policejní stanici poblíž Akropole a způsobilo těžké škody.

Je třeba poznamenat, že se zprávy ohledně vraždy mladíka okamžitě rozšířily do jiných měst (Soluň, Ioannina, Irakleio, Volos) – i v nich se odehrávaly útoky proti bankám, policejním stanicím a obchodům.

Neděle 7. prosince

Obsazená právnická fakulta vyzvala k demonstraci na druhou hodinu odpoledne poblíž Archeologického muzea, které je hned vedl obsazené budovy Národní technické univerzity na ulici Patission. Přišlo hodně lidí a kolem půl čtvrté se demonstrace vydala směrem k budovy velitelství aténské policie.

Věděli jsme, že policie nám nikdy nedovolí se k velitelství přiblížit, ale byli jsme odhodlaní dostat se tak blízko, jak jen to bude možné. Hned, jak jsme opustili náměstí, začalo házení kamenů na policii a rozbíjení bank.

Když jsme se obrátili ke třídě Alexandras a stáli na konci demonstrace, zjistili jsme, že počet účastníků se vyšplhal na asi 4 tisíce lidí, různého stáří. Odehrávaly se útoky proti všem obchodům, co byly v dohledu, zejména proti prodejnám luxusních aut a bankám.

Na počátku stála policie v bezpečné vzdálenosti od rioterů a dávala si pozor, aby se nestala jejich terčem ona sama. Když se poté přiblížila, rebelové ji napadli hlavně kameny. První pokus rozehnat demo slzným plynem učinila policie poblíž Argentinského náměstí, ale bez úspěchu. Po deseti minutách na rohu s ulicí Ippokratous se odehrál druhý, zuřivější pokus se spoustou slzného plynu, který se nakonec povedl: demo bylo roztříštěno do několika částí, ty hlavní směřovaly k Neapoli.

Útoky na obchody a banky pokračovaly, stejně jako rozbíjení aut. Hodně lidí se rozhodlo držet směr k policejnímu velitelství a jít k němu paralelními uličkami, poté se ale ukázalo, že projít se nemůže podařit: právě tehdy vznikla v malé uličce kolmé na náměstí Alexandras fotka s policistou mířícím pistolí, která se již stihla proslavit.

Napětí bylo vysoké. Rozhodli jsme se vrátit na náměstí Exarchia a zjistit co se dá dělat dál. I cestou zpátky se odehrávaly bitky s policií, ale v menší míře. Pár lidí napadlo policejní stanici policie odpověděla gumovými projektily.

Později, večer téhož dne začaly bitvy s policí znovu – a v menší míře i útoky na obchody – kolem Národní technické univerzity a ekonomické fakulty. Trvaly do nočních hodin.

Pondělí 8. prosince

Mládež z mnoha středních škol se na protest ráno spontánně shromáždila před policejním velitelstvím. Na demo přijelo do centra hodně mladých ze severních, východních a západních předměstí. Mládež ze škol v Pireu (přístav na jihozápadě města) napadal centrální policejní stanici a převracela policejní auta.

V šest večer vyzvala obsazená právnická fakulta k demonstraci na ústředním aténském náměstí Propylaia. Podle našich odhadů se tam sešlo přes dvacet tisíc lidí, hlavně mladých. Mnozí z nich, možná tak 1 500 chodilo, „dovnitř a ven“ – vybíhalo z demonstrace ničit banky a luxusní obchody, aby se vraceli zpět do davu.

Ničit či rabovat zboží začali vlastně hned od prvního okamžiku demonstrace. Mládež ničila banky na náměstí Omonoia a zaútočila na více než polovinu obchodů na bulvárech Stadiou a Filellinon. Rabování se odehrálo i v obchodech prvních bloků na ulici Piraeus.

Lidé pochodovali pomalu a nikdo se nesnažil zabránit ani útokům, ani rabování. Někteří dokonce stáli a útočící mládeži tleskali. Mladí zároveň napadali policisty, banky a obchody v různých částech města, po třídě Syggrou, ulici, která vede na jih Atén.

Škoda způsobená na soukromém vlastnictví oné noci nebyla doteď vyčíslena. Média mluví o 10 miliardách eur, což může být pravda, protože řada obchodů byla napadena, vyrabována či zapálena zejména „nekontrolovanou mládeží“ z řad Řeků a imigrantů.

Ačkoli se dá říci, že iniciativu měla řecká mládež (studenti a prekérní pracující) a imigranti následovali, musíme připustit, že bylo velmi těžké je na ulicích odlišit.

Pokud jde o imigranty, Albánci druhé generace se účastnili hlavně útoků proti policii a budovám a imigranti jiného původu – většinou Afghánci a Afričani – se věnovali rabování.

Rioty a rabování zaplavily zhruba polovinu městského centra. Ačkoli policie provedla onen večer několik zatčení, nebyla by pravda tvrdit, že by byť jen mohla pomýšlet na to, že by situaci kontrolovala, protože na ulicích bylo mnoho lidí, kteří jednali v malých skupinkách o deseti či dvaceti lidech.

Úterý 9. prosince

Učitelé základních a středních škol vstoupili do stávky proti policejní brutalitě. V poledne začala demonstrace na náměstí Propylaia a vydala se směrem k parlamentu, nebylo na ní však víc než 3 tisíce lidí. Po konci demonstraci, navzdory tomu, že nebyl početná, házelo po speciální jednotkách policie asi 150 mladých lidí zápalné bomby, kameny a další věci.

Takzvaná Komunistická strana (KKE), vyděšená vyhlídkami na to, že by se nepokoje mohli generalizovat, ukázalo znovu svůj protirevoluční, reakční charakter. Riotery a rabující označila za agenty „zahraničních temných sil“ a vyzvala „lidové hnutí“ – imaginární subjektu, jehož právoplatným reprezentantem má být ona sama – k tomu, aby se bojů neúčastnilo.

Historie se opakuje: po 35 let tato strana mumlala monotónní a nebezpečné mantry o „provokatérech“, v roce 1973 dělal totéž proti studentům a dělníkům, kteří okupovali Národní technickou univerzitu, během nepokojů, které vedly k pádu diktatury. Teď chtějí zachránit stát a nastolit pořádek znovu.

Faliro, na jižním předměstí Atén, odehrál pohřeb zabitého chlapce. Dát Alexovi poslední sbohem a odsoudit policejní vrahy přišlo více než pět tisíc lidí. Dvě stovky mladých lidí byly během pohřbu zapojeny do útoků proti speciálním policejním silám, které se zastavily o pár bloků dál. Tyto konfrontace trvaly více než hodinu, během níž byly napadeny některé obchody a banky; kameny se házely též na policejní auta.

Po hodině se mladí lidé vydali směrem k policejní stanici na Palaio Faliro, policie je ale po několika blocích zastavila. Během riotu vystřelili motorizovaní policisté více než desetkrát do vzduchu, aby riotery „zastrašili“.

Během noci se na ulicích kolem Národní technické univerzity a ekonomické fakulty, kde se odehrávaly zuřivé bitky s policií, objevili fašisti. Na náměstí Victoria napadli policii imigranti a pokoušeli se vyrabovat tři obchody, jednoho z nich však brutálním způsobem zatkli tajní policisté a „civilisté“.

Obecně lze říci, že onoho dne začal stát neoficiálně povzbuzovat takzvaný „sociální mechanismus“ a spolupráci mezi vlastníky obchodů, fašisty, „civilisty“ a policí proti rioterům.

Středa 10. prosince

Onen den se odehrála generální stávka, jejíž cíl byl určen již víc než před měsícem: byla hlavně „proti státnímu rozpočtu na rok 2009“.

Kvůli pokračujícím nepokojům mluvili odboroví šéfové proti policejní brutalitě, zatímco zároveň separovali „riotery“ od „zodpovědných klidných demonstrantů“.

Přes sedm tisíc lidí se shromáždilo na náměstí Syntagma. Někteří protestující házeli během stávky, která Řecko paralyzovala a zesílila tlak na zesláblou vládu, na polici zápalné lahve.

Menší nepokoje se odehrály na třídě Panepistimiou. Po demonstraci přišlo mnoho lidí na shromáždění v Národní technické univerzitě a právnické fakultě, aby diskutovali o tom, do dělat v příštích dnech.

Později se odehrálo velké shromáždění antiautoritářů na ekonomické fakultě. Ráno předtím středoškolští studenti napadli místní policejní stanici na předměstí Kaisariani. V noci se odehrály boje s policií na třídě Tritis Septemvriou v centru Atén.

Nepokoje se rozšířily do zhruba 42 prefektur Řecka, dokonce i do měst, kde se předtím neodehrávaly žádné demonstrace.

Jejich ráz je vždy tentýž: hlavně studenti a mladí lidé napadají policejní stanice, banky, obchody a státní budovy.

Sejdou se spontánně, poté, co se dohodnou po mobilech. Anarchisté a političtí aktivisté jsou jen melou částí rioterů a v mnoha případech jsou zaskočeni zuřivostí, rozšířením a délkou trvání ritů.

Zejména v Aténách a v krétském městě Irakleio je velká část rioterů tvořena imigranty, takže tyto nepokoje mohou být právem nazvány multietnickými – a je to tak poprvé, co něco takového Řecko zažilo.

Tváří v tvář této zcela nové situaci se média snaží změnit svou propagandu a mluvit o „řeckých protestujících“ a „zahraničních rabujících“ – a snažit se tak roznítit pochodeň rasismu.

Doteď tvoří imigranti asi polovinu zatčených v Aténách – obviněni jsou povětšinou z rabování. Velká většina obviněných po celé zemi se rekrutuje z mládeže.

Čtvrtek 11. prosince

Ve čtvrtek opustili středoškoláci školy a shromáždili se kolem policejních stanic po celých Aténách. Některé z nich byly napadeny odpadkovými koši a kameny a policie házely granáty se slzným plynem… a v některých případech házela zpět kameny. Celkem bylo v Aténách blokováno 35 policejních stanic a někde se toho účastnili i jiní lidé, většinou rodiče. Studenti napadli rovněž bránu do věznice v Korydallos.

Podle médií bylo během pěti dnů použito na 4 500 plechovek se slzným plynem. Slzného plynu se jim začíná nedostávat a pomýšlejí na to, že by ho dováželi z Izraele!

Ráno obsadila skupina anarchistů městskou halu na předměstí na jihu Atén. Mnoho lidí z okolí se tam účastnilo večerního shromáždění a municipální zaměstnanci, kteří obsazení podpořili, vydali prohlášení (viz apendix této chronologie). Městská hala byla od té doby využívána jako místo na shromáždění a kontra-informační centrum.

Shromáždění se odehrála i na několika univerzitách a šířilo se i obsazování univerzit. Univerzity se snažili blokovat, aby tak okupaci zabránili, militanti ze studentské organizace Komunistické strany (PKS) – k tomu došlo na univerzitě Panteon, na filozofické škole aténské univerzity). Jejich pokusy nebyly úspěšné a okupace se rozšířily po Aténách i celém Řecku.

Navečer se odehrála velká demonstrace (asi 5 tisíc lidí) v centru Atén. Svolalo ji shromáždění převážně levicových odborářů a organizací, které se scházejí na okupované filozofické fakultě. Na konci demonstrace začaly v centru města a kolem okupované fakulty bitky s policií, které trvaly několik hodin.

V Komotini, mstě na severovýchodě, poblíž Turecka, bylo demo většinou univerzitních studentů napadeno a pronásledováno do univerzity fašisty a krajně pravicovými rváči, kteří oblast zaplavili… aby chránili národní bezpečnost.

Je tady obecné nepřátelství k policii a obecný pocit „máme všeho dost“. Policejní brutalita v policejním státě, který po Olympiádě 2004 sílí, bídné mzdy a pracovní podmínky, práce přesčas a tlak na středoškoláky, nespokojenost univerzitních studentů s životem, který je stále víc poznamenám nejistotou a strachem, korupce vládních a církevních funkcionářů, super-vykořisťování imigrantů a společnost roztrhnutá prohlubujícím se třídním rozdělením: to je výbušná směska, pro níž byla vražda mladíka jen rozbuškou.

Zveřejnění svědectví policisty, který jej zabil, vyvolalo obecné pobouření. „Obvinil“ studenta z „deviantního chování“, protože „byl vyloučen ze soukromé školy, kterou navštěvoval“ (což je lež). Jeho právník, nechvalně známá televizní celebrita, se uchýlil k ještě provokativnějšímu prohlášení: „Teď je jen na řecké justici, aby rozhodla, zda byl mladík zabit oprávněně, nebo ne.“

Balistický rozbor se očekává dnes. To, co prošlo novinami v předchozích dnech, předpokládá, že report bude tvrdit, že byl Alexandros zabit odraženou střelou, ne přímou (což je v rozporu s tím, co tvrdí všichni svědci).

Takové provokace se ale dočkávají odpovědi na ulicích. Mezi jinými věcmi vznikají každý den nové imaginativní slogany. „Neházíme kameny, ony se odráží.“ „Správná věc pro právníka je být zabit odraženou střelou.“

Pátek 12. prosince

Obsazeno je sedm set středních škol a stovka univerzit, očekává se přitom, že jejich počet vzroste. Do Atén je svolána velká demonstrace (deset tisíc lidí či víc). Studenti a další demonstranti napadali policii, vymláceny byly některé banky. Dvě stovky anarchistů během demonstrace rozbily kancelář dotyčného právníka. Několik studentů zajaly speciální policejní síly (někteří ze zatčených byli ve věku 13, 14 let).

Sobota 13. prosince

Protestní polední mítink na náměstí Syntagma byl svolán orgány okupovaných univerzit i některými politickými skupinami. Účastnilo se ho přes tisíc lidí všeho věku: univerzitní studenti, středoškolští i dělníci.

Protest trval do nočních hodin. Po půlnoci pokojný protest napadal policie a dav rozehnala. Protesty a demonstrace byly organizovány i na předměstích kolem Atén: Nea Smirni, Peristeri, Zografou.

Večer byla davem dvou set lidí napadena budova ministerstva životního prostředí a veřejných prací na ulici Patission. V devět večer se shromáždilo asi tisíc lidí v Exarchii, aby proti vraždě Alexise-Andrease Grigoropoulose poblíž místa, kde k ní došlo.

Někteří lidé napadli místní policejní stanici, zatímco další se bili se zásahovou policií.

Uskutečnilo se demo směrem k Monastiraki a Gazi, do čtvrtí, kam chodí v sobotu lidé do klubů. Akce byla napadena policií, pokračovat se podařilo jen několika lidem. Konflikty pokračovaly i v Exarchii, ale policie tak lidi donutila rozejít se do mnoha směrů. Velká část davu byla vytlačena do budovy národní technické univerzity. V ulicích kolem ní pokračovaly nepokoje během noci.

Lidé, kterým se podařilo následovat demonstraci, vyšli z Monastiraki, Thisseio a Gazi a poté se pokoušeli vrátit do centra města po ulici Piraeus. Napadeny byly některé banky a kamery.

Policie demo znovu napadla poblíž náměstí Omonia a zatkla na padesát lidí. Zatčení byli propuštěni bez jakéhokoli obvinění. Během dne bylo napadeno několik bank po celých Aténách.

Co dělat? Kdo ví? Jedna věc je ale jistá: nepokoje pokračují!

Neděle 14. prosince

Na několika předměstích Atén a v mnoha městech v Řecku (Soluň, Korfu, Volos, Xanthi atd.) se odehrály demonstrace. Dříve v noci bylo speciální policií rozehnáno slzným plynem pokojné demo svolané bloggery.

Na centrálním náměstí Nea Smirni na jihovýchodním předměstí Atén bylo v poledne obsazeno opuštěné velké café Galaxias vlastněné místním úřadem. Obsazení se účastnilo na to lidí (antiautoritářů, členů municipální strany a několik obyvatel) a jeho cílem bylo využít místo jako kontra-informační centrum a centrum pro koordinaci akcí. Okupace veřejných budov je novo formou boje, která z nepokojů vzešla. Jak jsme viděli, původně se zrodila na předměstí Agios Dimitrios, kde byla obsazena městská hala. Obsazená kavárna dostala jméno Eleftheros Galaxias (Svobodná Galaxie) a bylo vyzváno k otevřenému shromáždění hybatel čtvrti na odpoledne.

Během dne byly obsazeny čtyři rozhlasové stanice. Využívány byly na vysílání prohlášení a komuniké, které vyzývaly ke generalizaci boje a k povstání.

Odpoledne vyzval Výbor obyvatel Exarchia ke shromáždění na místě, kde byl zabit Alexis. Navzdory dešti se ho zúčastnilo významné množství lidí, kteří o událostech diskutovali na otevřeném shromáždění. Když se objevila zásahová policie, lidé je vykopali pryč skandováním a nadávkami.

Aténský starosta ohlásil, že vánoční strom bude na náměstí Syntagma vztyčen ve středu, protože předchozí byl zapálen Molotovovými koktejly v noci 8. prosince. Pro stát strom symbolizuje konzumní duch a návrat k normalitě, zatímco pro povstalce jeho spálení znamená, že nepokoje stále pokračují. Během demonstrací se zatím odehrálo několik pokusů o zapálení nového stromu.

Pondělí 15. prosince

V pět ráno došlo k útoku na obsazenou starou městskou halu Halandri na severovýchodním předměstí Atén. Aktéry útoku byla hrstka ničemů, kteří mají údajně mafiánské napojení na místní vlastníky obchodů. Jeden z nich protestující donutil opustit budovu za pohrůžky puškou a baseballovou pálkou. Po dvou hodinách se ale lidem podařilo budovu znovu obsadit.

V Agios Dimitrios se lidové shromáždění okupace pokusilo začít spolupracovat s městskými církevními zaměstnanci, aby se obnovily některé městské služby bez zprostředkování městskými úřady. Plánem bylo uspokojit jen urgentní sociální služby jako vydávání zelených karet imigrantům či vyplácení mezd a zvláštních plateb. Starosta a městská rada zastrašovala zaměstnance a snažila se jim v poskytování služeb zabránit.

Ráno se kolem stovky středoškolských studentů a několika dělníků a militantů shromáždilo kolem budovy soudu na ulici Evelpidon, aby vyjádřili solidaritu s lidmi, kteří byli zatčeni během bojů se zásahovou policií předchozí týden. Mladí vstoupili do soudní budovy pochodem, prošli kolem kontrol. Zároveň se konala demonstrace na předměstí Korydallos, na níž přišla tisícovka mladých z nedaleké školy. Šli směrem k věznici Korydallos (největší v Řecku) a napadli policii kameny a zápalnými lahvemi.

Ve čtvrti Pagrati demonstrovali u policejní stanice středoškolští studenti. V poledne se více než tisícovka mladých z místních škol shromáždila u policejního velitelství na Alexandras Avenue a napadal policii vajíčky, moukou a kameny. Dva studenti byli poté, co byli těžce zbiti, zatčeni.

Odpoledne se na 150 lidí účastnilo hudební demonstrace na náměstí Propylaia. Demonstranti blokovali Panepistimiou Avenue, zpívali a tančili, ale čelili prudkému útoku speciálních policejních sil.

Zároveň podniklo kolem stovky lidí intervenci ve stanici metra Propylaia. Rozdávali letáky vyjadřující kritiku kapitalistického oběhu pracovní síly jako zboží, volali po dopravě zdarma pro všechny a vyzývali k porušování politiky nulové tolerance uvnitř stanic metra.

Intervence skončila sabotáží všech prodejních automatů na jízdenky, psaním slogan na zdi v tomhle sterilním prostředí a posprejováním bezpečnostních kamer.

Když do stanice přijely speciální policejní jednotky, rozesmátí účastníci protestu je verbálně napadali a dělali si z nich srandu seshora ze schodů. Podobná akce se odehrála ve stanici metra Dafni – organizovalo ji lidové shromáždění okupované Městské haly Agios Dimitrios.

Obrovský transparent byl pověšen z budovy univerzity na náměstí Propylaia, zobrazující Kugiase, právníka policejního vraha, se sloganem „Zabij se odraženou kulkou sám, ty podlézavý pitomče“.

Krátce po intervenci ve stanici metra bylo svoláno shromážděním obsazené právnické fakulty demo. Účastnilo se ho na dva tisíce lidí a směřovalo k parlamentu, poté se vrátilo na náměstí Propylaia.

Na předměstí Nea Filadelfia bylo obsazeno municipální centrum, aby bylo využíváno jako místo na shromáždění a kontra-informační centrum.

Okupace městských budov a rozhlasových stanic i univerzit pokračovala, až se rozšířila po Aténách a dalších městech.

Toho dne 14 reprezentantů imigrantských komunit vydalo prohlášení, v němž se snaží uchovat si odstup od ritů a zejména od rabování: „Nejsme rabující, imigranti mají veřejný hlas a důstojnost… Vyhlašujeme, že velká většina imigrantů nejsou ani rabující, ani zločinci.“

Zcela jiný přístup zaujali lidé z aténského domu albánských migrantů, kteří ráno rozdávali leták na studentském piketu u policejního velitelství. Vyjádřili v něm svůj třídní podíl na nepokojích: „Tyto dny jsou i naše.“ Celý text najdete v apendixu.

Úterý 16. prosince

Skupině 50 lidí se povedlo vstoupit do studií NET, národního státem provozovaného televizního kanálu a na jednu minutu přerušit vysílání zpráv ve tři odpoledne. Kamery se obrátily na protestující, kteří nesli transparent „Okamžité propuštění všech vězňů z povstání“, „Svobodu pro všechny“ a transparent, který diváky vyzýval „Přestaňte se koukat na televizi a vyjděte do ulic“. Skupina, která akci organizovala, vydala komuniké, které najdete v apendixu na konci této chronologie.

V poledne napadla skupina asi sedmdesáti militantů centrální policejní stanici v Ilissia, která sloužila rovněž jako velitelství pro jednotku speciálních policejních sil (YMET). Policejní dodávka a čtyři policejní auta byly zapáleny, dva policisté byli zraněni.

Odpoledne se na předměstích Petralona, Dafni a Agios Dimitrios konala shromáždění a demonstrace, kterých se účastnili středoškoláci, dělníci a další obyvatelé. Kolem tisíce lidí se shromáždilo v Exarchii, aby pochodovali k místní policejní stanici, kde byli zastaveni silnými policejními silami.

Obsazení městské haly Agios Dimitrios skončilo demonstrací asi tří set lidí.

Na jiném místě ve městě byla odpoledne organizován intervence ve stanici metra na náměstí Victoria. Automaty na jízdenky byly ničeny, na zdi se stříkaly nápisy jako „Přesuňme povstání do podzemí“ a účastníci sprejovali na bezpečnostní kamery.

Středa 17. prosince

Brzy ráno je skupinou asi sedmdesáti lidí obsazen centrální úřad Všeobecné konfederace práce Řecka (GSEE), který sídlí na křižovatce ulice Patission a Alexandra. Cílem okupace jsou popsány v prvním komuniké, které najdete v apendixu.

Kolem padesáti byrokratů a jejich poskoků se kolem třetí odpoledne pokouší squatery vyklidit, ale jsou lidmi s pomocí lidí z okupované budovy ASOEE, která je nedaleko, zatlačeni zpět. Na šestou odpolední je svoláno shromáždění, kterého se účastní na 800 lidí.

Od začátku je zřejmé, že uvnitř okupační iniciativy existují dvě tendence, bez ohledu na to, jak zřetelně jsou artikulovány: workeristická, která chce okupaci využít symbolicky, aby kritizovala odborovou byrokracii a podpořila myšlenku politicky ovlivněného odborářství zdola, a proletářská, která chtěla napadnout další instituci kapitalistické společnosti, kritizovat syndikalismus a místo využít k postavení další komunity boje v kontextu obecného nepokoje. Levicoví odboráři, kteří přišli na shromáždění, nevěděli, co si s těmi všemi povstaleckými dělníky počít, a odešli.

Ráno vyvěsili univerzitní studenti z akropolské skály dva transparenty s výzvami k masovým demonstracím, které se měly konat 18. prosince po celé Evropě, a odporu. Akci podpořili dělníci z archeologického naleziště. Předchozího dne byli dělníci z Acropolis ve stávce kvůli snížení svých platů, k němuž došlo kvůli zrušení speciálního příplatku. Téhož dne později ministr slíbil, že požadavky stávkujících uspokojí a mobilizace byla odvolána.

Večer organizovala okupovaná městská hala v Halandri demonstraci, která šla směrem k policejní stanici. Účastnilo se jí přinejmenším 400 lidí, kteří napadli stanici vajíčky, kameny, lahvemi atd.. Třicet minut předtím tatáž demonstrace házela vajíčka a sprejovala na místní soudní dvůr.

Další demonstrace pochodovala po předměstích of Kesariani, Pangrati a Vironas. Účastnily se jí tři stovky lidí a směřovala k policejní stanici, kde došlo ke krátkému konfliktu s policií. Poté demonstrace pochodovala směrem k městské hale Kesariani, která byla po několik málo hodin obsazena.

Večer znovu docházelo k sabotážím automatů na jízdenky a bezpečnostních kamer – akce se soustředily v pěti stanicích: Attiki, Ano Patisia, Kato Patisia, Tavros a Monastiraki.

Na místě na západním aténském předměstí v Peristeri, kde se scházeli mladí, byl postřelen další student. Chlapec, jehož otec je členem takzvané Komunistické strany a známým odborářem, nebyl zraněn vážně. Skupina profesorů (hlavně učitelů práva) vydala apel vládě a politickým subjektům, aby byla podstoupena opatření proti „nemocem“ řecké společnosti, který zdůrazňuje hlavně přísnější použití ustanovení o azylu na univerzitách a stíhání za používání maskování na demonstracích. Tak se v roce 2008 intelektuálové, ačkoli opožděně, snažili zavést v Řecku znovu Černý zákon, když aktualizovali jeho poslání, pokud jde o opatření proti povstalcům.

Čtvrtek 18. prosince

V poledne začala demonstrace na náměstí Propylaia, na kterou přišli středoškoláci, vysokoškoláci, učitelé a další dělníci. Odbory členské základny organizující kurýry vyhlásily jednodenní stávku, zatímco odbory dělníků v knihkupectvích a vydavatelstvích vyhlásily pětihodinové zastavení práce. Kurýři na demonstraci zformovali vlastní blok. K pětihodinovému zastavení práce vyzvala rovněž konfederace odborů dělníků ve veřejných službách (ADEDY).

To dalo mnoha dělníkům příležitost nezávisle se demonstrace účastnit.

Počet demonstrujících byl velmi vysoký, někteří odhadovali, že se jednalo o 20 tisíc.

Když demonstrace došla k parlamentu, začaly bitky s policií. Policisté se hlavně soustředili na obranu nově postaveného vánočního stromu na náměstí Syntagma; obklopili ho a pokoušeli se zabránit, aby chytnul od Molotovových koktejlů, které se na něj snesli.

Byla to absurdní podívaná: stovky demonstrantů tam stály a křičely a zesměšňovaly je.

Skutečný duch Vánoc: vánoční strom (byl tedy vlastně z plastu), symbol šťastného konzumenta chráněný silami práva a pořádku.

Do večera se boje rozšířily ke třídám Panepistimiou a Akadimias a k ulici Solonos. Několik lidí bylo zatčeno, mezi nimi i jeden voják, který procházel mimo a těžce dostal od policistů.

Po podobné demonstraci ve městě Patra bylo několika demonstranty, kteří následovali příkladu GSEE, obsazeno místní Centrum pracujících.

Imigrantské a protirasistické organizace organizovalo odpoledne demo proti rasismu, na které přišlo několik set lidí. Některé z těchto organizací byly mezi těmi, které popíraly zapojení se imigrantů do ritů a rabování, takže demonstrovaly svou roli jako kapitalistických zprostředkovatelů.

Večer organizovali členové takzvané Komunistické mládeže demonstraci v Peristerina protest proti pokusu o život vysokoškoláka, k němuž došlo předchozího dne. Podle některých zpráv na ně někteří vysokoškoláci pokřikovali.

Skupina studentů přerušila koncert klasické hudby v Megaro Mousikis, nejvýznamnější hudební síni v Řecku, rozdávali letáky kritizující roli umělců ve vztahu k současným událostem a skandovali hesla proti policii a státu.

Pátek 19. prosince

Francouzský institut byl v poledne napaden 40 lidmi se zápalnými bombami a kameny. Po zdech byly nastříkány nápisy: „Jiskra v Aténách, oheň v Paříži, povstání přichází“ a „Řecko – Francie: povstání všude“. Akce vyjadřovala solidaritu s aktivisty, kteří jsou obviněni ze sabotáže železnice, stejně jako s mobilizací na středních školách ve Francii.

Odpoledne se na náměstí Propylaia konal solidární koncert. Účastnila se ho více než stovka hudebníků a přišlo na něj více než 5 tisíc lidí.

V 18.00 se konala demonstrace v Egaleo, předměstí Atén. Organizovala ji místní anarchistická skupina. Účastnilo se jí více než sto lidí, kteří směřovali k policejní stanici.

Napadli ji, cestou rozbíjeli okna a kamery na všech bankách, které míjeli. Na tomtéž místě se konala demonstrace levicových skupin, která ale vyšla jinou cestou.

Během dne organizovali stálí i dočasní zaměstnanci, studenti a nezaměstnaní z obsazených domů ASOEE a GSEE intervence ve dvou call centrech: MRB (což je společnost organizující výzkumy veřejného mínění) a OTE (řecká národní telekomunikační společnost).

První se konala kolem poledne a účastnilo se jí jen několik lidí, protože pracoviště bylo velmi vzdálené od městského centra. Druhé se účastnilo na 60 lidí, kteří na několik minut zastavili pracovní proces. Dočasní dělníci v call centru na akci reagovali pozitivně.

V onen okamžik bylo obsazených, podle Odborů středoškolských učitelů (OLME) na 800 středních škol.

Večer přerušilo asi sto lidí premiéru v Národním divadle v Aténách.

Vylezli na pódium a drželi transparent sdělující: „Každý do ulic. Okamžité propuštění všech zatčených během revolty.“

Text rozdávaný publiku a hercům mezi jiným říkal: „… nyní, když jste si vypnuli své mobily, je načase aktivovat si své vědomí.“

Sobota 20. prosince

Během dne byly obsazeny tři rozhlasové stanice.

Odpoledne se konaly na mnoha předměstích a sousedstvích Atén demonstrace: v Gyzi, Peristeri, Halandri, Vironas, Petralona, Nea Smirni. Demonstrace organizovaly buď kolektivy okupující místní budovy, nebo levicové skupiny.

Tato mobilizace se konala po výzvě k mezinárodnímu dni akcí, kterou vydal kolektiv okupující ASOEE a Aténská národní technická univerzita. Účastnily se jich stovky lidí.

Později téhož dne skupina militantů rabovala v obchodním domě v Agios Panteleimonas, chudé čtvrti v Aténách, kde žijí zejména imigranti.

Večer byla napadena a vypálena budova Teiresias, mezibankovní společnosti, která „zpracovává data odrážející ekonomické chování jednotlivců a firem“.

Později se více než tisícovka lidí shromáždila v ulicích kolem náměstí Exarchia, aby uctila smrt Alexandrose. Začaly boje s policejními silami, ale dav se rozešel a byl zatlačen do Národní technické univerzity. Boje kolem univerzity však trvaly do časného rána.

Zápalnými bombami bylo napadeno finanční oddělení řecké policie v Nea Filadelfeia. Kromě škod na budově bylo zničeno sedm aut.

Neděle, 21. prosince

V poledne se konala demonstrace v Kesariani-Pagrati (kolem 250 účastníků) a Ilion (okolo 100). Demonstranti v Ilionu házeli kameny a rozbili okna čtyř bank a jednoho úřady pro nezaměstnané. (OAED).

Odpoledne byla ukončena, demonstrací, která směřovala pře Patission avenue k Národní technické univerzitě. Původní plán zněl samozřejmě projít přilehlými proletářskými sousedstvími, kde žije mnoho imigrantů, upustilo se od něj ale proto, že šly zvěsti o tom, že policie poruší akademický azyl a vyklidí Národní technickou univerzitu.

Poslední schůze GSEE, která se týkala otázky solidarity s uvězněnými povstalci či těmi, kteří jsou policií perzekuováni, se rozhodla uspořádat ve středu 24. prosince demonstraci, od náměstí Monastiraki k náměstí Syntagma skrze ulici Ermou, což je nejdražší komerční čtvrť Řecka.

Kolem stovky studentů z divadelních škol přerušilo vystoupení v 15 divadlech kolem Atén. Hlavní slogan všech těchto intervencí zněl:“Povstalecký nový rok, všichni do ulic“, „Není možné zabít naše sny“.

Pondělí 22. prosince

Asi stovkou lidí byla obsazen městská hala v Peristeri.

Mafiánský gang napadl čtyřiačtyřicetiletou migrantskou uklízečku K. Kunevu, tajemnice odborů uklízeček, když se vracela pozdě večer z práce. Útočníci použili kyselinu a popálily jí tvář. Následkem útoku přišla o oko a byla hospitalizována na jednotce intenzivní péče v kritické situaci – a dodnes trpí vážnými problémy se zrakem a dýcháním.

K. Kuneva pracovala v ISAP (Elektrické dráhy Atény-Pireus) a uvedla, že byla v neustálém konfliktu se svým šéfem a nedávno dostala anonymní výhružný telefonát.

Úterý 23. prosince

Brzy ráno byly vypáleny výstřely na policejní autobus v Goudi, žádní zranění. K činu se telefonátem do mediálního centra přihlásila skupina nazvaná Lidová akce. aniž zanechala leták vysvětlující důvod, proč ho podnikla, což je zcela nezvyklá praxe.

Tento fakt, stejně jako místo, odkud výstřely přišly (malá obsazená budova využívaná jako místo pro antiautoritářské studenty), vrhají čin do podezřelého světla.

Krátce po činu dal veřejný žalobce policii povolení oblast prohledat, tedy porušit univerzitní azyl.

Pět tisíc studentů se zúčastnilo demonstrace organizované koordinačními výbory obsazených univerzit a středních škol. Před demonstrací několik demonstrantů převrátilo policejní vůz, ale bitky policií po téhle akci nenásledovaly.

Většina účastníků okupace Právnické školy se rozhodla budovu opustit.

V Nea Filadelfia uspořádalo demo 200 maskovaných lidí z obsazeného municipálního centra. Demonstrace směřovala k policejní stanici, na níž účastníci házeli vajíčka, barvu a kameny.

Středa 24. prosince

Odpoledne byla ukončena okupace ASOEE.

Přes 1 500 lidí, hlavně z antiautoritářského prostředí, přišlo na demonstraci organizovanou shromážděním, které se odehrálo v okupované budově GSEE v neděli na solidaritu se stíhanými povstalci.

Demonstrace začala na náměstí Monastiraki, šla po ulici Ermou, dorazila na náměstí Syntagma a poté se po ulici Kolokotroni vrátila zpět na náměstí Monastiraki.

K demonstraci, která se konala v době, kdy byly vánoční nákupy na vrcholu, procházela nejkomerčnější částí města, se přidalo pár mladých lidí.

Demonstrace volala po pokračování povstání proti „duchu“ vánočních nákupů.

O půlnoci skončila okupace Národní technické univerzity.

Pátek 26. prosince

Kolem 150 lidí se účastnilo demonstrace u nemocnice Evaggelismos, kde je hospitalizována K. Kuneva. Slogany vyzývaly k „odporu proti terorismu šéfů“.

Sobota 27. prosince

Jako první odpověď na útok na Konstantinu Kunevu okupovalo v poledne 300 lidí vedení ISAP. Skupina organizující tuto akci vydalo komuniké, které najdete na konci této chronologie.

Ve čtyři se uskutečnilo shromáždění, které bylo svoláno, aby zorganizovalo solidární akce povstalci, kteří byli zatčeni či vyšetřování. Účastnilo se ho na 500 lidí. Bylo rozhodnuto, že v neděli se lidé budou účastnit akcí proti otevírání obchodů. (V Řecku jsou obchody v neděli zavřeny, stát se proti tomu ale pokouší zasáhnout zákonem. Předchozího dne se vláda rozhodla „výjimečně“ otevřít obchody v centru Atén v neděli, aby se kompenzovaly škody, jimiž trpí „vlastníci obchodů“ postižení násilím během povstání.)

Na témže shromáždění se lidé rozhodli rovněž uspořádat na novoroční podvečer, ve 23.00, demonstraci u věznice Korydallos na vyjádření solidarity s uvězněnými povstalci.

Neděle 28. prosince

V 9.30 se asi 200 lidí shromáždili u velkého knihkupectví na náměstí Syntagma a blokovali vchody. Někteří z nich byli členové odborů prodavačů v knihkupectví, většina z nich ale byli studenti či dělníci, kteří byli předchozího dne na shromáždění. Hodně účastníků se rozhodlo, že by se dalo blokovat více obchodů, a vydali se ulicí Ermou.

Tak se rozdělili do skupin po 10 až 20 a začali blokovat vchody některých velkých obchodů na Ermou (jak jsme již připomenuli, jedná se o jednu nejdražších nákupních ulic v Evropě).

Mezi slogany, které se skandovaly, patřilo: „Svobodu pro ty, kdo musí pracovat“, „Nutí nás pracovat v neděli, střílejí do nás a každý den žijeme ve válce“.

Jak šel čas, ulici zaplavil početný dav nakupujících a bylo obtížné držet vchody zablokované. Bylo nicméně zajímavé, že šéfové obchodů se, zdá se, báli: vypnuli světla a trpělivě vyčkávali, až demonstranti odejdou.

Někteří levicoví stoupenci se účastnili blokád, které se odehrávaly v ten samý čas na přinejmenším třech dalších místech obchodního centra města.

Na 500 členů takzvané Komunistické strany pochodovali po ulici, ale šlo jim spíše o pozornost médií než o skutečné blokády obchodů.

Kolem 13.30 se účastníci blokád rozhodli odejít a odpochodovali k velkému knihkupectví v Exarchii (asi dva kilometry odtud). Poté, co přiměli majitele, aby obchod zavřel, odešli.

Většina z nich šla k budované budově ISAP, aby se účastnila demonstrace, která tam začínala a pokračovala k nemocnici Evaggelismos, kde byla hospitalizována K. Kuneva. Tak tato okupace skočila.

Pondělí 29. prosince

Ve tři odpoledne se asi 120 lidí shromáždilo v druhém patře obchodního centra nazvaného THE MALL ATHENS – největšího a nejatraktivnějšího nákupního centra oblasti Attiki – v Maroussi,na předměstí 15 km od centra Atén region, a uspořádalo 30minutovou demonstraci. Měli transparenty požadující okamžité osvobození všech zatčených povstalců a další se sloganem „Spotřebovávám, tedy jsem“.

Během demonstrace, kterou mohl vidět každý uvnitř budovy, někteří z demonstrantů vyvěsili další transparent „Pracuj, konzumuj, umři“, další rozdávali stovkám lidí vevnitř i mimo obchody letáky.

Po demonstraci okupovali mikrofony informačních amplionů a letáky do nich předčítali. Zůstali po nich popsané zdi a slogan „Pracuj, choď k volbám a buď zticha“ poblíž hlavního vchodu. Nakonec centrum opustili, zatímco u vstupu hráli fotbal s koulemi a ornamenty vánočního stromu.

Odpoledne pochodovala demonstrace organizovaná na solidaritu s K. Kunevou ke kancelářím uklízecí společnosti (její vlastník je někdejší funkcionář PASOKu, jedné z řeckých hlavních politických stran) v Piraeus. Šli tam, aby zabránili vyhození jedné dělnice. Šéf však kanceláře zavřel a místo hlídali zvenku policisti. Lidé policii napadli a donutili utéct, čtyři policisti byli odvezeni se zraněními do nemocnice.

Středa 31. prosince

Ve 23.30 se dav asi tisícovky lidí shromáždil u věznice na aténském předměstí Korydallos a požadovali okamžité propuštění rebelů zatčených během povstání v prosinci.

Dav skandoval slogany jako „Svobodu pro všechny vězně“, „Vášeň pro svobodu je silnější než všechny cely“, „Ani normální vězni, ani političtí vězni, zapalme všechny vězení“. Vězni zapalovali pokrývky a prostěradla a mávali s nimi z oken.

O půlnoci dav osvětlil prostor ohňostroji a pochodněmi, aby „uvítal“ příchod zničujícího nového roku.

Pak pochodoval k ženské věznici a skandovaly slogany solidarity i před ní. Nakonec došel k centrální náměstí Korydallos, kde verbálně napadal policii a rozešel se.

1. ledna 2009
TPTG

Po krátkém čase se opět vracíme k proletářskému hnutí v Řecku. Naše deklarace byla snahou urychleně se postavit na stranu bojujících a vězněných třídních bratrů a sester a pokusit se o komunistický pohled na to, co se v Řecku událo v prosinci 2008. Chtěli jsme ukázat proletářům v ČR, co se skutečně stalo a proč hořící Atény bezprostředně souvisejí s jejich vlastní mizérií a tichým vztekem. Tentokrát chceme pokračovat v započatém úsilí, ale trochu jinak. Rádi bychom přišli s celou sérií příspěvků, v níž necháme naši bojující třídu mluvit samu za sebe. Uveřejníme prohlášení, komuniké, letáky, texty a zprávy od soudruhů z Řecka, které jsme doposud jen překládali, shromažďovali z jiných zdrojů, šířili mezi přáteli a diskutovali. Většina z nich se již objevila na jiných internetových stránkách – v tomto směru patří největší dík lidem kolem stránky www.greece.bloguje.cz a přispěvatelům e-Žurnálu, kteří informovali o třídním boji v Řecku. Děkujeme samozřejmě i všem, jejichž totožnost vůbec neznáme, a přesto se zde objeví jejich překlady psaných projevů rodící se proletářské autonomie a třídní vzpoury.

Přes všechnu různorodost soudruhů, kteří se do tohoto úsilí zapojili, vznikla kolem bojů v Řecku určitá limitovaná bojová pospolitost militantů, pro něž bylo třídní hnutí tématem samo o sobě. A jejich snaha o „kontrainformace“ byla velice důležitá. Vždyť pro buržoazní masmédia pouliční bouře v Řecku přestaly existovat po prvním týdnu. Již to bylo ohrané a hlavně: ono to pořád ne a ne skončit. Rámec, který si pro zprávy o dění v Řecku původně nastavily, začal být neudržený – nebylo možné nadále tvrdit, že pár stovek zakuklených anarchistů a chuligánů dělá problémy a ničí poctivým občanům život tím, že zapalují jejich auta a rabují obchody. Hnutí bylo příliš velké, příliš mnohotvárné, příliš trvalé. Dostalo se za hranice chápání vylízaných zahraničních zpravodajů, stalo se příliš nebezpečným pro svět, kterému média rozumí a který milují. A tak bylo lepší přestat o něm mluvit… pokud možno úplně a volit jen takové zprávy, které budou o něčem „normálním“ a které případně posílí loajalitu zdejšího občana k zatím pevně panujícímu českému státu.

Masmediální pokřivený obraz třídního boje a následné ticho skvěle doplňovali místní levičáci – ona žalostná zosobnění historické sociální demokracie. KSČM společně s mladými neostalinisty z KSM papouškují žvásty své sesterské strany KKE z Řecka. Ta se skrze radikální rétoriku a aktivní pořádání demonstrací snaží proletářské hnutí rozdělit, zbavit je jakéhokoli podvratného obsahu a vmanipulovat do reformistických kolejí. Rebelové bojující na ulicích s policií, rabující obchody a zapalující svět kapitálu jsou pro ně „vandalové“, „zakuklené osoby“, které jsou ve skutečnosti „anarchistické živly“, „bezdomovci“ nebo „děti z bohatých rodin“. Buď jsou přímo agenty řeckého státu, nebo je tito agenti vycvičili a řídí, aby „oslabili“ a „zdiskreditovali“ „masové všelidové hnutí“. Ve skutečnosti je to KKE, kdo je prodlouženou rukou buržoazního státu a dokonce se chlubí tím, že byla „často s to vandaly zastavit“. Svojí aktivitou KKE podrývá boj proletariátu a snaží se jej rekuperovat do pacifistických demonstrací proti násilí, policejní brutalitě a vládě.

I přes pomluvy, kterými KKE zasypává levicovou parlamentní koalici SYRIZA (kam patří i „ach tak radikální“ Sociální fórum), ta jí fakticky přizvukuje a tady jí dělá ozvěnu Strana demokratického socialismu. Ke straně kapitalistického pořádku se pilně přimykají i všemožní trockisté. Zatímco nejrevolučnější proletářští vzbouřenci v Řecku kritizují kapitalistickou komoditní výrobu a na ní postavenou třídní společnost a útočí na stát jako na nepřítele revoluční třídy a na odbory jako na jeho součást, SOP a celá Liga za 5. internacionálu volají dělníky zpátky do odborů, ke generální stávce za svržení pravicové vlády Kostase Karamanlise a obdaření buržoazního státu „dělnickou“ vládou, která bude provádět stupidní kapitalistické reformy. A Socialistická alternativa Budoucnost k tomu ještě notuje stalinistickou písničku o „anarchistických provokatérech“, kteří „zprofanovali“ pokojné demonstrace. Co na tom, že třídní násilí ani zdaleka neprovozovali jen anarchisté. Sociální demokratům všeho ražení o boj naší třídy vůbec nejde. Naopak jej chtějí pohřbít v pokojných protestech za kapitalistickou „normálnost“ a „realitu“ v jiném balení. No a v neposlední řadě ke „straně pořádku“ sklouzávají i „anarchisté“ z ČSAF. Ti sice nejsou proti násilné formě střetů s policií, ale společenský a tedy i třídní obsah toho, co se v Řecku událo a děje, jim uniká. Kromě opravdu objevného komentáře, že „odpor je možný“, se od nich zřejmě žádné analýzy a jasného přihlášení se k podstatě proletářské vzpoury nedočkáme. A tak jsou schopni bít se ve svých zprávách v prsa, že řečtí anarchisté v žádném případě nezapalují malé obchůdky „obyčejných lidí“, protože bojují jen proti zlým bankám a nadnárodním společnostem. Jinými slovy, v žádném případě nechtějí zničit kapitál jako sociální vztah a soukromé vlastnictví jako takové. Stojí tedy ČSAF a ti řečtí „anarchisté“, kteří si takto představují „antikapitalismus“, skutečně na „straně anarchie“? Těžko…

Tváří v tvář této hromadě mediálního a sociálně demokratického hnoje a dezinformací, se domníváme, že nyní je více než žádoucí všechny militantní texty z Řecka shromáždit a pokusit se je zpřístupnit dalším proletářům. Ne že bychom si mysleli, že dostatečná nebo správně dělaná informovanost o třídní konfrontaci v Řecku zvedne lidi od televize a rozmetá panující sociální smír na kusy. To rozhodně ne. Přesto víme, že již dnes existují militanti nebo jen čím dál více nasraní lidi z naší třídy, kteří sami začínají přinejmenším ve svých hlavách a ve vzájemných rozhovorech realitu sociálního smíru zpochybňovat. Právě oni se mohou poznat ve slovech doléhajících k nám z Řecka. Možná, že nestojíme bezprostředně před sociální revolucí, ale zatím globální krize a zostřující se konflikty mezi různými frakcemi buržoazie plodí i agresivní reakce dělnické třídy. Po Řecku začalo strašidlo proletářského povstalectví obcházet i Islandem, Bulharskem, Lotyšskem, Madagaskarem… V Polsku a na Ukrajině se znovu objevily zatím izolované boje v továrnách…

Je načase, aby se přinejmenším ti, kdo se považují za proletářské revolucionáře (ať už si říkají anarchisté nebo komunisté), začali vážně zabývat analýzou hnutí v Řecku, navazováním kontaktů a vedením internacionalistické diskuse o tom, jaká poučení vyvodit a jaké jsou perspektivy sociální revoluce. Jsme přesvědčeni, že naší úlohou není doma masturbovat nad fotkami z pouličních bouří nebo plesat nad nepochybně jímavými a krásně napsanými prohlášeními z Řecka. Vzpoura v Řecku znovu nastolila jako živou realitu řadu prvků historického programu komunistické revoluce. Je na nás dát dohromady všechny střípky této reality, abychom si program naší třídy mohli zřetelněji vyjasňovat a osvojovat a rovněž jej doplňovat o vše, co konfrontace v Řecku neodhalila, ale zato to známe z minulých revolučních hnutí. Nechceme jen zírat, jak se třída valí kolem nás a dělat si poznámky a pak publikovat sympatizující, leč nezúčastněné studie. Nechceme žít stejně jako doposud, i my toužíme otřást kapitalistickou „normálností“ a „realitou“. A co víc, chceme je úplně zničit, chceme překročit bod, z nějž již nebude návratu. A proto musíme z bojů proletariátu společně čerpat program revoluční akce, který si poneseme v naší vlastní činnosti, v našem vlastním boji.