V noci 22. 12. 2008 napadli zabijáci 44letou Konstantinu Kounevu a chrstli jí kyselinu (žlučovitost) do obličeje, když se vracela domů z práce. Od té doby je v kritickém stavu hospitalizována na jednotce intenzivní péče v nemocnici Evangelismo, přičemž na jedno oko přestala vidět a má vážná vnitřní poškození vnitřních orgánů. Způsob útoku o něčem vypovídá. Jakási forma pomstychtivého trestu hlavně pro ženy, který mučí, ponižuje, stigmatizuje, dává výstrahu. A Konstantina nebyla obyčejnou ženou.

Konstantina byla generální sekretářkou Panatického odborového svazu uklízeček a domácího personálu. Je imigrantkou z Bulharska, jednou z desítek tisíc, které za ohavných podmínek pracují v úklidovém sektoru, předmětem vykořisťování ze strany nadřízených. Jakožto odborářka na poli soukromých úklidových part pracovala v ΗΣΑΠ (aténská elektrická dráha) jako zaměstnankyně pronajatá od společnosti OIKOMET, která patří G. Oikonomakimu, členovi strany PASOK, a je jednou z pracovních agentur, které spolupracují se státem. Bojovala proti vykořisťování a svévolnosti nadřízených a za to jí mnohokrát vyhrožovali. Podněcovala své spolupracovnice, aby se nepoddávali dennodennímu útisku, neboť firma, pro kterou pracovali, s těmito pracujícími špatně zacházela a vykořisťovala je, nutila je podepisovat prázdné smlouvy, platila jim méně hodin, než skutečně odpracovali, a nedávala jim příplatky za práci ve ztížených podmínkách. Stát o tom všem věděl a s ním také paternalisté z velkých celostátních odborových svazů a Centra pracujících, které byly provokativně nečinné. K poslednímu incidentu došlo, když společnost po pracujících požadovala, aby podepsali, že na vánoce dostali vyšší třináctý plat než ve skutečnosti. Konstantina žádala své spolupracovnice, aby nepodepisovaly a firemní ochranka ji vyhodila ven z budovy. To ale šéfům nestačilo.

Žena, přistěhovalkyně, matka samoživitelka představuje v očích šéfů zranitelnou pracovní sílu, která je vhodná pro to nejhorší vykořisťování. Rozhodli se na ni zaútočit, protože v její tváři viděli nebezpečného nepřítele a příklad nesmiřitelného boje přistěhovaleckých pracujících, kteří měli dost „odvahy“, aby spolu s řeckými spolupracovníky prolomili hranice národnostní diskriminace a dožadovali se svých základních práv.

Média zároveň celému příběhu nevěnovala vůbec žádnou pozornost. Místo toho se soustředila hlavně na „katastrofy“, které prosincové bouře způsobily aténskému trhu a ekonomice, přičemž jako řešení navrhovala otevřít trh i v neděli, což je nezákonné a opět nám to připomíná, co je jejich prací a kdo jsou jejich šéfové. Mimoto v této společnosti nemají životy stejnou hodnotu.

V případě ženy-imigrantky národnostní, genderová a třídní diskriminace z ní dělají postavu, v níž se jedinečně snoubí lidský útlak. Nedílnou součástí jejího každodenního života je každodenní boj o přežití. Pro imigrantky je „možnost volby“ na pracovním poli omezená na práce s největším vykořisťováním ze strany šéfů. Na tyto ženy bezohledně dopadá třídní násilí, sexismus a rasismus.

Ať už jsou to uklízečky, domácí pomocnice nebo prostitutky, obvykle představují tiché postavy, které dostávají nízké mzdy, a ještě je jim z nich sráženo, které jsou sexuálně znásilňovány a napadány.

A hlasy těch pár, které se tomu opováží postavit a požadovat to, co jim již ze zákona patří, stát a kapitál neváhají utopit všemi prostředky.

Útok na Konstantinu nepoznamenal jen ji, ale také její spolupracovnice a každou další imigrantku, která by se mohla dostat na její pozici bojovnice za svá práva. Poznamenala všechny ženy a muže, kteří se z prosincových ulic vydali na dlouhou cestu ke společenské svobodě.

JSME ROZHOŘČENI!
SOLIDARITU S KONSTANTINOU KOUNEVOU!