Komentář TV

Útoky tohoto druhu (tzv. útoky „kempinkovými plynovými bombami“, řecky jednoduše „gazakia“, nebo jako v tomto případě rozbíjení výloh, oken atp.) již nějakou dobu ve velkých řeckých městech probíhají. Mezi obvyklé terče patří banky, nadnárodní korporace, ambasády a podobně. Po útocích (které nadělají jen materiální škody) většinou následuje komuniké vysvětlující důvody, které za nimi stály. Tyto útoky existovaly již před prosincovou vzpourou, ale po ní jsou podle všech měřítek na vzestupu. Dříve se odehrávaly jen ve velkých městských centrech (Atény, Soluň), ale nyní k nim dochází v 9 až 15 městech po celém Řecku. Zde publikujeme komuniké k útoku na britský vzdělávací institut v Soluni, k němuž došlo 15. 4. 2009. Prohlášení dokumentuje, jak silně je nová městská guerilla svázána s prosincovou vzpourou a třídním hnutím, které ji přežilo. Byť nenabízí konkrétnější perspektivu a směr pro toto hnutí, krom vágního volání po „neustálé a všudypřítomné revoluční akci“, je více než sympatickým projevem proletářského teroru a osvěžujícím čtením ve srovnání s uplakanými reformisty z „anarchistické“ a vůbec levičácké scény v ČR, která se na státu pořád dožaduje nějakých práv a svobod.

***

Návrat do normálu nikdy nepřijde

Každodenní život v metropoli konečně získává smysl – je každodenním životem nové partyzánské války ve městě. Útoky následují jeden za druhým, celé město a jeho symboly jsou na mapě terčů, rozvracejí se oficiální plány, organizují se sabotáže a slibuje se, že už nikdy nebude nic stejné.

Strategie napětí dnes leží v našich rukou. Nemáme času nazbyt, nikdy jsme neměli. Mlčení a lhostejnost si dnes musí vybrat: buď popřou samy sebe a stanou se útokem, nebo budou tupě sedět na svých pohovkách a přejdou tak do nepřátelského tábora.

Co se nepřítele týče, uvědomuje si, že proti němu nestojí jen pouhý odraz nebo pozůstatek prosincového povstání, ani roztříštěné momenty příležitostných nepokojů coby projevů mladistvé neposlušnosti. Nepřítel si začíná jasněji uvědomovat vznášející se hrozbu přímé akce.

Zákony proti zakuklencům, nasazení tisíců nových policajtů, reaktivace kontrolních kamer, vytvoření silně propagované Jednotky Delta (motocyklová policie – pozn. překl.), spolupráce s tajnou službou Scotland Yardu jsou pro nás dostatečné důvody, abychom na ně znovu a znovu útočili. Nestěžujeme si na nedostatek svobody ani se nedožadujeme žádných práv proti represi. Rozhodli jsme se vytvořit domácí nepřátelskou frontu proti jejich systému a víme, že jednou můžeme za svoji volbu zaplatit. Momentálně ale bude platit nepřítel za svůj vlastní postoj.

Proto se hlásíme k útoku na britský vzdělávací institut DEI v centru Soluně, k němuž došlo večer ve středu 15. dubna. DEI je jedním z mnoha podniků, jejichž cílem je vytvářet nové skupiny expertů na participativní suverenity v oblastech vědy, technologií, ekonomiky, marketingu a represe. Produkcí nových obrazů a modelů zářivých úsměvů a šťastných tváří, vytoužených objektů a profesního úspěchu absolventů tak motivují politováníhodné imitátory a vytvářejí dostatečné vnadidlo pro většinu vyloučených, aby zadlužili své životy pro budoucnost svých dětí. Neútočíme jen na špičkové britské nadace, ale rovněž na celou vzdělávací továrnu, která zbavuje ohromné vědění a růst jedince jakéhokoli smyslu tím, že potlačuje veškerou osobní iniciativu.

Za naším nápadem provést útok na zájmy britské společnosti rovněž stojí to, že před pár týdny proběhnul v policií prolezlém Londýně summit G20. Tisíce lidí protestovaly a někteří se rozhodli zaútočit. Během střetů policejní svině zbily Iana Tomlinsona a zapříčinily jeho smrt.

Krom toho 14. dubna v Nottinghamu policie vtrhla do tábora proti klimatickým změnám. 114 lidí bylo zatčeno a čelí obviněním z ničení elektrických transformátorů.

Jedinou smysluplnou solidaritou je neustálé a všudypřítomné pokračování revoluční akce. Svým útokem rovněž zdravíme detektivy ze Scotland Yardu a dáváme jim na vědomí, že odteď jsou na našem seznamu. Řada nedávných útoků – buď v temnotě noci, nebo ve stínech dne – dokazuje, že vojenská převaha státu, organizovaná se souhlasem společnosti a s pomocí propagandy strachu, zůstává zranitelná. Máme se totiž na pozoru a hledáme skuliny, kudy je možné zaútočit na řád a etiku tohoto světa. I když nenalezneme cestu negace, jsme přesvědčeni, že násilím vyryjeme ony skuliny do nové mapy města – partyzánská válka jako nejhlubší jizva na tváři poroby.

EXPERTNÍ SKUPINA PRO SVRŽENÍ STÁVAJÍCÍHO ŘÁDU