Přinášíme leták, který napsali soudruzi z Peru a který byl poprvé v češtině přetištěn v revue Internacionalistické komunistické skupiny – Komunismu č. 1. Netřeba přidávat další komentáře…
***
Reprodukujeme zde leták proti buržoazním oslavám 1. máje, který napsali a šířili soudruzi z Jižní Ameriky. Vzhledem ke srozumitelnosti, s níž se tito soudruzi vyjadřují a s níž zároveň potvrzují neměnné postoje revolučního proletariátu, nejsou třeba žádné další připomínky: proti státu, proti demokracii, proti národnímu osvobození, proti námezdnímu otroctví, proti práci, proti kapitálu, proti buržoazním oslavám 1. máje. Chceme jen zdůraznit důležitost skutečnosti, že tito soudruzi podporují skutečný dějinný subjekt revoluce, tj. proletariát, v historickém období, kdy se všechny ideologie věnují rozdrobování a rozdělování naší třídy do celé řady různých kategorií. Společně s našimi soudruhy se stavíme proti tomuto proudu a trváme na tom, že 1. máj byl a bude momentem i praporem boje proti vykořisťování a spolu s nimi voláme „po ustavení proletariátu jakožto revoluční třídy.”
1. MÁJ
Veškerou historickou sílu pro budování nového světa nalézá utopie komunismu ve slovech Manuela Gonzalese Prady, která přednesl na 1. máje roku 1908, přičemž jej označil za den, kdy „proletáři roztroušení po celém světě již nebudou 1. máj chápat jako ironickou oslavu Svátku práce, ale jako symbolický den, kdy se utlačovaní a vykořisťovaní shromažďují, aby se seřadili, sjednotili své aspirace a připravili se k ničivému a definitivnímu činu” proti státu a kapitálu.
1. máj je oslavou mezinárodního dne proletariátu, je dnem, kdy si připomínáme justiční vraždu čtyř anarchistických militantů v Chicagu, kterou v roce 1887 spáchal americký stát. Někteří se v tento den snaží usmiřovat třídní protiklady a křičí, že 1. máj je Svátkem práce. Tato slova jsou tak dojemná, že s nimi mohou přijít jedině agenti kontrarevoluce (levičáci ze všech stran), kteří se mezi nás vmísí a přisvojí si naše prapory, aby nás tak přiměli kráčet po cestě demokracie a jejího pacifismu, čili po cestě právní diktatury kapitálu.
Kvůli tomu ale chicagští anarchisté nezemřeli – zemřeli pro nový svět, který si můžeme vybojovat, pro bezstátní svět bez demokracie i kapitálu.
Posilujeme dějinnou linii revoluce, do níž patří Marx, Bakunin, Flores Magon, Gonzales Prada i ti, kdo úspěšně identifikují stát, demokracii a kapitál jako největší nepřátele upírající nám lidskost, a dál budeme říkat, že 1. máj je „mezinárodním dnem proletářského boje” a NIKOLI Svátkem práce. Oslavovat práci znamená oslavovat vykořisťování, oslavovat akt, kterým den za dnem neustále prodáváme svoji pracovní sílu za peníze, znamená to oslavovat krvavou „pospolitost peněz” buržoazního státu a radovat se z ní. Proto projevy ke Svátku práce pocházejí od OSN, která je mezinárodní organizací kapitalismu (kde je zastoupena celá demokratická diktatura), a my tak oslavujeme nelidskost a šťastný život uprostřed vykořisťování ze strany státu a kapitálu.
V těchto dnech všeobecné reakce kapitálu musí být 1. máj dnem, kdy znovu ožívá „dějinná linie revoluce”, jednou provždy stanovuje pozice a demaskuje na rudo natřený radikálně buržoazní oportunismus představovaný všemi levicovými frakcemi: od leninistických, stalinistických, trockistických a maoistických frakcí až po ty guevaristické, castristické, mariateguistické a apristické (APRA = Americká revolučně lidová akce, populistická strana, kterou založil Haja de la Torre; poznámka IKS) atd. Všechny tyto intelektuálské frakce radikální maloburžoazie nám všude na světě vštěpují, že je třeba oslavovat práci a dál reakčně uvažovat o spravování kapitálu dělníky a přeorientovat se na lidovou demokracii a národní osvobození, čímž bojkotují ustavování proletariátu jako revoluční třídy a kontinuálně je svádějí do kanálů kapitalistické mentality.
Mezi levicí a pravicí neexistuje žádná opozice, ani ideologická ani praktická – obě jsou demokratickými liniemi a tudíž kapitalistickými sestrami, které se liší jen ekonomickými modely spravování kapitálu v rukou státu. A tak v rámci demokracie, v němž hrají levičáci i pravičáci, není žádná opozice, je jen uniformita na smetišti kapitálu a řízení práce, které samo plodí své kazy: zboží, akumulaci a obchod; vlast a války; hranice, vykořisťování a bídu; demokracii a námezdní otroky. Připomínáme si sice Gonzalese Pradu, ale teď i provždy oslavování 1. máje jako Svátku práce znamená zjednodušovat a to znamená stavět se do role politováníhodných lidí, kteří nic netuše brání svoji bídu a úlohu námezdních otroků, čili nechat se ohlupovat potěšením z velikonoční tabule. Uvědomělý proletariát slaví 1. máj jako den revoluce.
Za ustavení proletariátu jako revoluční třídy!
Ať žije 1. máj!
